Zajímavé dotazy
Dotaz:
Se zadavatelem překladu se nemůžeme shodnout, zda se v souvislosti s ústřicemi, popřípadě i se slávkami užívá sloveso pěstovat, nebo chovat. Pěstují se přece pouze plodiny, či ne? Na druhé straně rybáři o ústřice a slávky nijak zvlášť nepečují, pouze ponoří do vody lana, na něž se mlži přichytí a následně jsou na nich vytahováni z vody, proto se nám nezdá přesné ani sloveso chovat.
Odpověď:
Máte pravdu, že někteří uživatelé češtiny striktně rozlišují pěstování (rostlinných druhů) a chov (živočišných druhů). České výkladové slovníky – Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) a Slovník spisovné češtiny (SSČ) – však výraz pěstovat vztahují jak k rostlinám, tak i ke zvířatům, přičemž novější SSČ označuje užívání slovesa pěstovat ve vztahu ke zvířatům jako řidší. Z tohoto hlediska je tedy užití výrazů pěstovat a pěstování ve spojení s ústřicemi v pořádku, navíc SSJČ význam slova ústřice vykládá jako ‚mořský mlž sbíraný (nebo pěstovaný, podtrhla HM) jako lahůdka‘. Abychom se zastavili ještě u druhé části vašeho dotazu, je nutné potvrdit, že v případě ústřic a slávek nelze s ohledem na věcnou znalost hovořit o chovu ve smyslu slovníkové definice, tedy o ‚záměrné péči o zvířata‘, jelikož ústřice ani slávky příliš péče nevyžadují.
Informace ze slovníků můžeme ještě porovnat s údaji o aktuálním užívání spojení pěstovat/chovat ústřice/slávky a pěstování/chování ústřic/slávek z Českého národního korpusu SYN verze 9. Při jeho prohledávání zjistíme, že spojení chovat ústřice (14 výskytů) mírně převažuje nad spojením pěstovat ústřice (7 výskytů). (Pro srovnání: spojení chovat slávky bylo nalezeno 7×, pěstovat slávky 6×.) Ve spojení s verbálními substantivy se však ústřice spíše pěstují (16 výskytů pěstování ústřic oproti 1 výskytu spojení chování ústřic) a u slávek jsme nalezli jediný výskyt hovořící o jejich pěstování. Uvedená data tedy ukazují, že ani jedna z obou variant není v úzu významně upřednostňována.
hm
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Co je kořenem slova kreslit? Je to kresl-, nebo kres-, když kresba je bez l?
Odpověď:
Kořenem slova kreslit je kresl-. Toto slovo bylo za národního obrození převzato z polského kreślić, jež pochází z polského kresa ‚čára, črta‘, které je buď z německého Kreis ‚kružnice, obvod‘ (tak Jiří Rejzek v Českém etymologickém slovníku), nebo ze středodolnoněmeckého krisselen ‚škrábat, škrtat‘ (tak Ľubor Králik ve Stručném etymologickém slovníku slovenčiny). Ve slově kresba a ve slovech nákres, výkres se ovšem tento kořen kresl- vyskytuje ve variantě kres-. V případě slova kresba je tato varianta důsledkem zjednodušené výslovnosti původního *kreslba – neslabičné l mezi souhláskami s a b zaniklo. Podoby nákres a výkres jsou pak buď opakováním či využitím kořenové varianty kres- v nových slovech (Václav Machek v Etymologickém slovníku jazyka českého (s. 292) uvádí: „podle toho [= podle slova kresba] pak postv.[erbále] výkres, nákres“), anebo vznikly obdobným zjednodušením výslovnosti původních podob *výkresl a *nákresl (Ľubor Králik ve Stručném etymologickém slovníku slovenčiny (s. 300) uvádí: „podobne aj nákres, výkres (namiesto *-kresľ, od nakresliť, vykresliť)“).
mb
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Píše se ve významu ‚zorganizovat‘ správně spunktovat, nebo zpunktovat?
Odpověď:
Sloveso spunktovat lze dohledat ve Slovníku spisovného jazyka českého, ovšem ve významu ‚uspořádat, sepsat podle bodů‘ s příkladem spunktovat požadavky do nejnepatrnějších podrobností. Slovník dále obsahuje heslo spuntovat, k němuž je připojena i varianta spunktovat, jež je hodnocena jako řidší. Doklady v Českém národním korpusu (syn v9) však ukazují, že varianta spuntovat se na rozdíl od spunktovat dnes již nepoužívá. Pro dané sloveso jsou ve slovníku vymezeny dva významy. První z nich je ‚umluvit, smluvit‘ s příklady spuntovat výlety a spunktovali to s mládeží, druhý lze popsat jako ‚zosnovat, vyvolat‘ a je užit ve spojeních spunktovali rebelii či spunktovat útočný pakt. V druhém významu navíc slovník připouští též zápis zpunktovat.
V Českém národním korpusu je zaznamenáno 165 dokladů varianty spunktovat, užité ve významu prvním (narychlo se spunktovala účast na seniorském mistrovství Evropy) či ve druhém (o komplotu, který spunktoval štábní velitel jednotek). Zápis zpunktovat má v korpusu 175 dokladů a podobně jako varianta předchozí se užívá v obou významech (dokázal opět zpunktovat desítky lidí, aby po tři noci vnesly smích do zámeckých komnat nebo zpunktují nějakou protestní akci), byť by se vzhledem k informaci uvedené ve slovníku měl užívat jen ve významu druhém. Je však třeba vzít v úvahu, že se uvedené významy do značné míry překrývají, a nadto v některých kontextech nelze jednoznačně rozhodnout, který z nich je užit (vymyslel to nějaký rabín za účelem spunktovat/zpunktovat židovské manželství; vše spunktoval/zpunktoval a zajistil Jirka). Proto považujeme pravopisné varianty spunktovat a zpunktovat za zcela zaměnitelné, náležité v obou vymezených významech.
kd
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Obracím se na vás s dotazem ohledně výrazu označujícího osobu, která poskytuje (koni) pobyt ve stáji. Je správná podoba ustajovatel, ustájovatel, nebo ustájitel?
Odpověď:
U podstatných jmen, která jsou odvozena od sloves příponou -tel, dochází často ke krácení kořenové samohlásky. V minulosti bylo toto krácení pravidelné a u starých odvozenin je pevné, např. hlásat – hlasatel, tázat – tazatel, dobývat – dobyvatel, pořádat – pořadatel, páchat – pachatel. Postupně se však začala prosazovat tendence, aby odvozená slova měla kořenovou samohlásku stejnou jako základové slovo. Protože však jde pouze o tendenci, nikoli o pravidlo, můžeme se u novějších odvozenin setkat buď se zachovanou délkou samohlásky, např. dohlížet – dohlížitel, léčit – léčitel, vábit – vábitel, nebo s kolísáním: odesílat – odesílatel i odesilatel, vymáhat – vymáhatel i vymahatel.
Všechny uvedené příkladové výrazy lze nalézt ve slovnících, odvozené podstatné jméno od slovesa ustájit ani ustájovat bohužel ne. Nepomohl nám ani Český národní korpus; v něm se též tyto výrazy nevyskytují. Pár dokladů jsme nalezli ve vyhledávači Google. Pokud jde o dvojici ustájitel – ustajitel, poměr je vyrovnaný, u dvojice ustajovatel – ustájovatel přesvědčivě vítězí podoba ustajovatel. Protože jde, zdá se, o novou odvozeninu, je v tuto chvíli nutné přijmout všechny podoby: ustajovatel, ustájovatel, které více signalizují pravidelnou, opakovanou činnost, i ustajitel, ustájitel, jež naznačují spíš činnost jednorázovou.
is
Zajímavé dotazy
Dotaz:
V práci jsem se v souvislosti s přípravou nového pořadu setkala s větou „Chystáme novou sérii podcastů“. Myslím si, že by to měla být spíše „série dílů jednoho podcastu“, případně že by autor měl jednoduše napsat „Chystáme nový podcast“. Je podle vás přípustné, aby se výraz podcast v češtině užíval také pro označení jednoho dílu, nikoli celého pořadu?
Odpověď:
Z výkladových slovníků anglického jazyka, z něhož byl výraz podcast přejat, vyplývá, že v současné angličtině má toto slovo vcelku široký význam, v různých kontextech může nabývat různých významových odstínění. Vzhledem ke skutečnosti, že v rámci slovní zásoby českého jazyka se jedná o výraz relativně nově přejatý, jeho významové užívání ještě není plně ustáleno a ani slovníky současné češtiny toto heslo zatím neobsahují. Lze jej ale již nalézt v Internetové jazykové příručce. Zde se můžeme dozvědět, že podcast je pořadem, který se skládá z jednotlivých zpětně dostupných zvukových (popř. i obrazových) záznamů. Tím se v češtině pojem podcast odlišuje například od širšího pojmu audiozáznam (popř. videozáznam), označujícího jakýkoli záznam určený k poslechu (popř. i ke zhlédnutí).
Data Českého národního korpusu naznačují, že skutečně převažuje výskyt tohoto lexému ve významu celého pořadu, ovšem mnohé doklady svědčí i pro označování jednoho dílu daného pořadu. Jde patrně o metonymické přenesení pojmenování celku na část, které v češtině není nikterak neobvyklé. Považujeme tedy za přípustné říci např. jak „Pustila jsem si dnešní díl podcastu“, tak „Pustila jsem si dnešní podcast“.
Ve vaší větě se však přikláníme k variantě „Chystáme nový podcast“, protože formulace „Chystáme novou sérii podcastů“ je významově nejednoznačná. Čtenář, který toto slovo užívá výhradně k označení celého pořadu, by ji totiž mohl pochopit tak, že se chystá série několika pořadů, nikoli série jednotlivých dílů.
jr
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Jak se vlastně správně nazývají hráči curlingu? Obvykle vídám psáno curler, curleři, ale už několikrát jsem se setkal s označením curlař, curlaři.
Odpověď:
Dnes už se asi těžko najde někdo, kdo by nevěděl, že hra dvou družstev, jejímž cílem je dopravit po ledové dráze zaoblené žulové kameny do kruhového terče, při níž se k usměrnění kamenů využívá zametání dráhy speciálními košťaty, se jmenuje curling. Kořeny této hry jsou ve Skotsku, kde se curling původně hrál na zamrzlých jezerech. Od roku 1998 je curling jednou z pravidelných disciplín zimních olympijských her. Obdobným sportem, pocházejícím z Tyrolska a Bavorska, který má dlouho tradici i u nás, je metaná (ta má zimní a letní verzi).
Slovo curling zachovává v češtině původní pravopisnou podobu. Nový akademický slovník cizích slov (Academia 2007) uvádí krátkou výslovnost [kerlink], Internetová jazyková příručka (IJP) a Akademický slovník spisovné češtiny (ASSČ) připouštějí vedle toho i výslovnost s kvantitou [kérlink], ve 2. pádě [kerlingu, kérlingu].
S přídavným jménem curlingový (curlingové kameny, curlingová strategie, curlingový turnaj) v praxi žádné problémy nejsou, je odvozeno nejběžnější příponou -ový.
Pokud budeme sledovat pojmenování hráčů, najdeme v ČNK a na internetu trojí doklady: curleři, curlaři, curlingáři. Podoba curlingáři se objevovala značně sporadicky, a to převážně v době, kdy se o curlingu začalo u nás psát více (Všichni se těšíme na ty okamžiky, až se bobisté vrhnou na svá koryta, až curlingáři začnou posílat čajníky po ledu). O něco četnější je pojmenování curlaři, nejnověji doložené ve větě Paulovi, první čeští curlaři na olympiádě, mají po čtyřech zápasech dvě výhry a stejný počet porážek. Přípona -ař/-ář je u pojmenování sportovců dosti produktivní. Je to významná univerbizační přípona, hojně uplatňovaná ve slangu, odkud mnohé názvy pronikají i do spisovného jazyka, např. závodník v desetiboji – desetibojař (obdobně běžkař, lyžař, oštěpař, sjezdař, cyklokrosař, slalomář, košíkář, motorkář). Pro označení hráče curlingu se však neprosadila.
Činitelské názvy cizího původu totiž mívají velice často příponu -er, např. bloger, busker, dealer, developer, headhunter, koroner, messenger, punker, sniper, sommelier, squatter, youtuber; ze sportovců zmiňme podstatná jména sprinter, stoper, boxer, kickboxer, biker, musher, paraglider. Do této skupiny patří i pojmenování hráčů curlingu: curler, curlerka, curleři. Výslovnost může být – stejně jako u curlingu – dvojí: [kerler, kérler]. O začlenění těchto slov do češtiny svědčí množství dokladů z ČNK a internetu. Jejich pravopisnou podobu, skloňování i výslovnost můžete ověřit v IJP.
ač
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Jaký máte názor na užívání asterisku (*) v psané češtině, který se užívá s ohledem na různé genderové menšiny? Setkal jsem se s formulacemi jako jste v rámci AMU napojení*é i na další fakulty nebo najednou jsme nechápali*y, proč jsme tlačeni*y k tak stereotypnímu přemýšlení. Počítá čeština s užíváním hvězdičky, nebo jde o nežádoucí deformování jazyka?
Odpověď:
V češtině se běžně používá pro signalizaci alternativ lomítko, a to jak u výrazů jednoslovných, tak víceslovných, např.: student/ka si musí zapsat dva volitelné předměty; všichni studenti / všechny studentky, kteří psali / které psaly vstupní test. Stále častěji se však můžeme setkat s užitím asterisku neboli hvězdičky namísto lomítka, jak také dokazuje Váš dotaz. Tento znak se objevuje především v textech spojených s LGBT+ problematikou, kde má sloužit jako jeden z prostředků inkluzivního, senzitivního jazyka. Užívání hvězdičky se k nám dostalo zřejmě vlivem němčiny, v níž hvězdička plní tutéž funkci jako v češtině lomítko (srov. Student*in a student/ka). Dále vychází motivace pro užití hvězdičky z představy, že lomítko omezuje uvedené alternativy (student/studentka = buď student, nebo studentka), kdežto hvězdička jakožto zástupný znak bez nutnosti určení, co všechno nebo co přesně zastupuje, má naznačovat zahrnutí celého spektra genderových identit (včetně té nebinární). Tato interpretace však ještě není ve společnosti všeobecně známá, lze předpokládat, že někomu může užití pro něj neobvyklé hvězdičky ztěžovat porozumění textu nebo ho aspoň překvapit, grafická podoba tak na sebe může strhávat nežádoucí pozornost. Problém nastává také při (hlasitém) čtení textu – je pravděpodobné, že lidé budou číst zápis student*ka stejně jako zápis student/ka, patrně [student nebo studentka]. Obecně bychom se měli snažit zapsat to, co říkáme, co nejpřesněji, a v souladu s tím by měl zápis umožňovat co nejsnazší čtení. Jelikož se společnost vyvíjí, nelze vyloučit, že se užívání hvězdičky i povědomí o jejím významu rozšíří a její výskyt nebude vnímán jako problematický. V současné době se však pro signalizaci alternativ stále používá především lomítko.
kd
Zajímavé dotazy
Dotaz:
V práci se s kolegou přeme o význam slova odoperovat. On tvrdí, že odoperovat ruku znamená ‚amputovat‘, já si myslím, že význam odoperovat je stejný jako u slova operovat. Kdo má pravdu?
Odpověď:
Podíváme-li se do výkladových slovníků, zjistíme, že Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) i starší Příruční slovník jazyka českého (1935–1957) uvádějí u slovesa odoperovat význam ‚operativně oddělit, odstranit‘ a SSJČ jej doplňuje příkladem odoperovat prst. To potvrzuje mínění vašeho kolegy, že je sloveso odoperovat významově shodné se slovesem amputovat, které – dle Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost (3. vyd. 2003) i podle PSJČ a SSJČ – znamená ‚chirurgicky odejmout, odnímat část těla‘.
Ke slovníkovým výkladům je však užitečné doplnit příklady ze současného užívání daného slovesa, které najdeme v databázi Českého národního korpusu, verzi 9. Ty totiž ukazují dva významy, v nichž se dané sloveso používá. Mezi vyhledanými výskyty najdeme nejen význam 1. ‚amputovat‘ (např. Jakmile jimi ledvinu odoperuje, vloží ji do sáčku; V 60. letech minulého století musel sám a bez anestezie odoperovat slepé střevo v divokých podmínkách Antarktidy), ale i význam 2. ‚provést operaci‘, přičemž sloveso odoperovat v takovém užití funguje jako vidový protějšek nedokonavého slovesa operovat (‚provádět operaci‘). Např.: odoperovat více než 3500 pacientů; Nebyl lékař, který by takový mnohahodinový zákrok zvládl odoperovat. Mezi významově jednoznačné doklady lze zařadit i tento: Před Vánocemi odoperoval poraněnou ruku tenistky Petry Kvitové, neboť lze ověřit, že sportovkyni skutečně nebyla ruka amputována.
Než svou odpověď uzavřeme smířlivým zhodnocením, že ani vy se ve svém úsudku zásadně nemýlíte, musíme doplnit, že u druhého významu slovesa odoperovat (tj. ‚provést operaci‘) je třeba ještě zvážit jeho stylovou platnost. Zkušební zjišťování, které jsme v Českém národním korpusu provedli, totiž naznačuje, že užívání daného významu proniká do širšího úzu z profesní mluvy, slangu, a proto je někteří uživatelé češtiny mohou vnímat jako stylově nižší a pro formální a psanou komunikaci jako nevhodné.
hm
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Je správně přídavné jméno bretonský, nebo bretaňský? Setkávám se s oběma variantami.
Odpověď:
Správné jsou obě podoby, liší se však slovotvorně i významově. Přídavné jméno bretonský je utvořeno z francouzského breton („bretonský“). Z téhož základu pocházejí i obyvatelská jméno Bretonec, Bretonka (francouzsky Breton, Bretonne) a také označení pro místní jazyk – bretonština. Vedle přídavného jména bretonský se v češtině užívá i systémově utvořená podoba přídavného jména bretaňský, která je odvozena od exonyma (počeštěného názvu cizího území) Bretaň. Miloslav Sedláček v článku z roku 1980 pro časopis Naše řeč Jak nazývat obyvatele Bretaně? uvádí, že přídavné jméno bretaňský se užívá „důsledně tehdy, jestliže se vztahuje k pojmenování území, např. bretaňský kůň, bretaňský skot.“ Přídavné jméno bretonský naproti tomu „vyjadřuje spíše vztah k obyvatelům území, např. bretonský jazyk, bretonský kroj.“
Z dat Českého národního korpusu však vyplývá, že toto významové rozlišení v současné češtině není příliš uplatňováno, resp. lze předpokládat, že o něm uživatelé často ani nevědí. Setkáme se tedy i se spojeními typu bretonská pláž a naopak bretaňský jazyk. Jisté je, že výrazně rozšířenější je dnes podoba bretaňský – což není nijak zvlášť překvapivé, protože jde o systémově utvořenou podobu, která je zcela průhledná i pro člověka, jemuž je tato problematika cizí. Jelikož se jedná o exkluzivní a relativně málo známou jazykovou situaci, doporučujeme být k oběma podobám tolerantní.
av
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Jako chemik ve své praxi používám podobu zplynovat, někteří mí kolegové zplyňovat. Protože toto sloveso souvisí s podstatným jménem plyn, myslím, že podoba zplyňovat je chybná.
Odpověď:
Kdybychom považovali za chybnou podobu zplyňovat, museli bychom stejně hodnotit i výrazy ochraňovat (příbuzné slovo ochrana), oceňovat (cena), uveřejňovat (veřejný) atp. Při odvozování slov dochází totiž k různým hláskovým změnám, např. ke krácení kořenové samohlásky (dívat se > divadlo, prodávat > prodavač), naopak k jejímu dloužení (list > lístek, stihnout > stíhat), ke změně kořenové souhlásky (snaha > snažit se, ruch > rušit), a dokonce ke změně samohlásky i souhlásky (kniha > knížka).
Podobu zplyňovat tedy nelze označit jako chybnou. Existuje však i podoba zplynovat. Obě lze najít ve výkladových slovnících češtiny. Příruční slovník jazyka českého obě slovesa označuje jako synonymní, a to jako obouvidá, kdežto novější Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) výraz zplynovat považuje za dokonavé a zplyňovat jako nedokonavé.
Dokonavá podoba zplynovat je částečně synonymní s podobou zplynit. Podle SSJČ se oba výrazy užívají ve významu ,změnit v plyn‘; ve významu ,získat užitečné plynné složky ložiska přímo pod zemí‘ a také jako dokonavý protějšek ke slovesu plynovat ,usmrcovat v plynových komorách‘ jen sloveso zplynovat.
Dvojice zplynovat – zplyňovat se tedy liší videm, viz např. Uhlí se nejprve zplynuje a vyfiltruje a posléze přemění v elektřinu. × Samotná štěpka se neskladuje, zplyňuje se v hermeticky uzavřených nádobách. Záleží proto na tom, zda autor chce vyjádřit dokončení děje, pak by měl použít podobu zplynovat, nebo proces časově neohraničený, pak je namístě podoba zplyňovat.
is
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Proč se začínají v médiích objevovat podoby Kazach a Uzbek, když dřív se podle mého názoru užívaly jen podoby Kazachstánec a Uzbekistánec? Tento způsob tvoření navíc nesedí v případě Pákistánu – nebo snad existuje podoba Pák či Pak?
Odpověď:
Podoby typu Kazach, Uzbek (Tádžik, Turkmen, Kyrgyz) jsou tzv. etnonyma, označují příslušníky etnik či národností. Podoby Kazachstánec, Uzbekistánec (Tádžikistánec, Turkmenistánec, Kyrgyzstánec) pak označují státní příslušníky (občany) příslušných států. Rozlišuje se totiž mezi pojmenováním příslušníka etnika – např. Kazach (žijící např. v Ruské federaci) – a označením státního příslušníka (občana) státu – např. Kazachstánec atp. (jímž může být např. etnický Rus). Pákistán je v tomto ohledu výjimkou, neboť jde o uměle – v r. 1933 – vytvořený název státu, jemuž neodpovídá žádné etnikum. Jde o akronym z různých částí anglických názvů tehdejších provincií, které zahrnul pozdější Pákistán: Paňdžáb, Afghánská provincie, Kašmír (resp. Kashmir), Sindh a Balúčistán.
mb
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Zajímalo by mě, jak zacházet s výrazem Meta, tedy novým názvem společnosti Facebook. Jakého je rodu? Skloňuje se?
Odpověď:
Společnost Facebook změnila název poměrně nedávno. Nové jméno Meta odkazuje na metaverzum (metaverse), tedy virtuální internetový svět, který společnost vytváří. V češtině má meta dvojí užití: jako samostatné slovo a jako první část složenin. Jako samostatné podstatné jméno se meta užívá ve dvou významech: 1. vytčený cíl; 2. značka pro cvičence při hromadných tělocvičných vystoupeních (viz Nový akademický slovník cizích slov). Jako první část složených slov je meta- řeckého původu a užívá ve významu „přes, za, po, s, mezi, vně, mimo“, např. metateze, metalingvistický, metakarpální apod. (viz Slovník spisovného jazyka českého). Nový název Meta odkazuje právě k tomuto druhému užití ve významech „za, mimo“, jde tedy o internetový svět, který je ještě za tím naším, mimo něj, jde dál než dosud.
Pokud vycházíme z formy názvu, je řešení jednoduché. Název je zakončen na -a, tudíž jej lze bez problémů přiřadit k ženskému rodu a skloňovat podle vzoru „žena“ (2. p. j. č. Mety). Podobně jako názvy Billa, Kika či Tesla. Tento způsob zacházení se v úzu skutečně objevuje: Metu tak teď čeká vývoj dlouhé řady sociálních technologií, pro který chce v Evropě najmout bezmála 10 tisíc pracovníků. Nové logo Mety má mimo jiné reprezentovat ležatou osmičku, tedy symbol nekonečna. A právě AMD má být tím, kdo bude Metě dodávat serverové procesory pro datová centra potřebná pro běh metaverse. Z některých dokladů je patrný ženský rod na základě shody: Zuckerbergova zmatená Meta. Meta je však pravidelně kritizována i za monopolní praktiky. Zároveň se však objevuje i nesklonná podoba. U ní z kontextu nelze rod zjistit: Kromě sociální sítě Facebook ponesou původní název také další služby, které pod Meta spadají. Facebook se mění v Meta. Facebook zveřejnil stránku, která jeho pojetí Meta s pomocí celé řady videí, vysvětluje. Nesklonné užívání může být dáno jednak původem názvu, kterým je část složeniny s funkcí předložky, jež sama o sobě nemá gramatický rod a mluvčí to intuitivně promítají do nesklonnosti odvozeného názvu, jednak mylným předpokladem, že názvy firem a obchodních značek se neskloňují. V každém případě je zjevné, že gramatická charakteristika názvu zatím kolísá. To lze ilustrovat i na faktu, že v jednom textu se občas objevují oba způsoby užití: Facebook už převlékl své aplikace do Mety … Všimli jste si této miniaturní novinky v aplikacích od Meta, nebo vůbec?
Prozatím nelze říci, která varianta užití nakonec převáží, případně která je noremní, protože výskytů v úzu je zatím příliš málo na to, abychom to mohli posoudit. Většina dokladů je navíc v nominativu jmenovacím, tzn. název se pojí s opěrnými obecnými jmény typu firma, společnost, koncern, které se skloňují, ale samotné jméno zůstává nesklonné (Metaverse je nyní jádrem strategie společnosti Meta). Teprve až bude k dispozici více dokladů užití názvu, bude možné říci, která varianta se stane noremní, případně zda budou obě podoby i nadále kolísat. Z praktického hlediska se však jeví jako výhodnější řídit se formálními aspekty a skloňovat výraz podle vzoru „žena“ jako jiné názvy firem, společností či obchodních značek: bez Mety, pro Metu, s Metou apod.
ks
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Ráda bych věděla, zda je legitimní užívat výraz paličkářka. Za správnější bych považovala označení krajkářka. Ta osoba vyrábí krajky, a ne paličky… Nicméně jsem na toto slovo narazila třeba i v názvu jednoho starého obrazu a sem tam se s ním setkám i dnes (většinou spíše z úst někoho, kdo o paličkování mnoho neví).
Odpověď:
Přestože pro označení ženy, která vyrábí krajky, je častější výraz krajkářka, slovo paličkářka rozhodně chybné není. První doklad na jeho užití zachycený v lexikálním archivu Ústavu pro jazyk český pochází z r. 1826, toto podstatné jméno uvádí jak Příruční slovník jazyka českého (1935–1957), tak Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971). V Českém národním korpusu je toto slovo doloženo 521× (krajkářka 3215×), z toho lze soudit, že natolik výlučné rozhodně není.
Je pravda, že výraz krajkářka lépe signalizuje výsledný produkt činnosti, tj. krajku, paličkářka zase vystihuje způsob, jakým krajka vzniká. Tento typ jmen se řadí k tzv. konatelským názvům. Pro ně je charakteristické, že bývají odvozeny od podstatných jmen a pojmenovávají osoby mj. podle předmětu, který zhotovují (krajkář – krajkářka, sklář – sklářka, houslař – houslařka), podle materiálu, s kterým pracují (cukrář – cukrářka, …), podle nástroje, který ke své činnosti používají (paličkář – paličkářka, frézař – frézařka, diskař – diskařka).
is
Zajímavé dotazy
Dotaz:
S jakým pádem se pojí zvolání při přípitku na zdraví? Je správně na zdraví Jardovi, na zdraví novomanželům, nebo na zdraví Jardy, na zdraví novomanželů?
Odpověď:
Jádro problému tkví v tom, že zde mluvíme o dvou, resp. třech různých vazbách, z nichž každá se pojí k jinému slovu. Přestože většinou říkáme pouze na zdraví!, původ frazému je třeba hledat ve spojení připít (někomu) na zdraví. U slovesa připít uvádí Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení vazby „připít někomu, něčemu“ a „připít na koho, na co“. Sloveso tedy může mít dva předměty, ve třetím a ve čtvrtém pádě, např. připít Jardovi/novomanželům na zdraví. Třetí pád se pak do spojení dostává i v případech, kdy je sloveso formálně elidováno (vypuštěno): (připíjíme) na zdraví Jardovi, na zdraví novomanželům.
Uváděná vazba s druhým pádem se naproti tomu nepojí se slovesem připít, ale s podstatným jménem zdraví: na zdraví koho, čeho (na čí zdraví)? Na zdraví Jardy/novomanželů (na Jardovo zdraví). Zcela v pořádku je tedy i vazba s druhým pádem. Jinými slovy: obě vazby jsou náležité, záleží pouze na tom, zda pisatel/mluvčí formálně obsadí pozici předmětu ve třetím pádě (sloveso její obsazení nevyžaduje), nebo rozvine podstatné jméno zdraví.
av
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Jaké písmeno se píše u slova SILVESTR ve spojení slavíme SILVESTR? Učitelka vyžaduje velké písmeno.
Odpověď:
Signálem toho, že nemůže jít o vlastní osobní jméno, je tvar 4. pádu v daném spojení. Pokud by šlo o jméno osoby, musel by být totiž užit tvar Silvestra (u životných jmen se tvary 4. pádu shodují s tvary 2. pádu). Je tedy zřejmé, že v daném kontextu jde buď o označení posledního dne v roce, nebo o oslavu konce roku, tedy o silvestrovskou zábavu. V psaní tohoto výrazu, pokud je užit v těchto významech, se výkladové slovníky češtiny neshodují. Zatímco Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) připouští jak podobu Silvestr, tak podobu silvestr, Slovník spisovné češtiny i Nový akademický slovník cizích slov mají jen podobu silvestr. Ještě doplňme, že ani jeden ze slovníků neuvádí u tohoto významu tvar 4. pádu. To, že se užívá i v tomto pádě tvar s/Silvestra (vedle s/Silvestr), je bezesporu dáno tím, že jde o jméno od původu životné.
Ve spojeních jako na SILVESTRA se scházíme u přátel, na SILVESTRA jezdíme na hory můžeme slovo Silvestr nahradit např. výrazem Štěpán (na Štěpána se scházíme u přátel, na Štěpána jezdíme na hory). Je zřejmé, že psaní velkého písmena u slova SILVESTR v těchto kontextech rozhodně není chybné. Mnohdy jde jen stěží rozhodnout, v kterém významu se toto slovo užívá, a proto se přikláníme k řešení uvedenému v SSJČ, a to velké písmeno psát tehdy, kdy je nezpochybnitelné, že jde o rodné jméno, a pro označení posledního dne v roce i silvestrovské zábavy připustit jak podobu s malým, tak s velkým písmenem (slavíme s/Silvestr). Toto řešení je i, jak dokládá Český národní korpus, v souladu s praxí.
Ať jste slavili s/Silvestra, nebo s/Silvestr, doufáme, že oslava byla příjemná, ničím nerušená a do nového roku všem přejeme pevné zdraví a mnoho úspěchů.
is
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Učíme se s dětmi koledu a chtěla bych jim vysvětlit, co znamenají slova štědrovičky a troníčky v textu: On rozdává štědrovničky, jabka, hrušky a trojníčky.
Odpověď:
Vysvětlení obou slov najdeme ve Slovníku spisovného jazyka českého, popř. v Příručním slovníku jazyka českého.
Troníček, užívaný i ve variantě trojníček, je zdrobnělina podstatného jména troník/trojník. Původně se tak označovala někdejší drobná mince v hodnotě tří haléřů, později půlkrejcar, v přeneseném významu se tak běžně nazýval jakýkoli malý peníz nebo malá peněžitá částka.
Štědrovnička je zdrobnělina podstatného jména štědrovnice, což je nářeční označení vánočky. Variantní podobu štědrovka známe např. z Erbenovy balady Štědrý den: Hospodáři štědrovku, kravám po výslužce; kohoutovi česneku, hrachu jeho družce. Český jazykový atlas (dostupný z https://cja.ujc.cas.cz/CJA2/) zachycuje i další názvy tohoto tradičního sladkého pečiva pleteného z pramenů kynutého těsta. Vedle již zmíněné štědrovice/štědrovky/štědrůvky to byla vánoční houska/husce, pletenka/pletenice, calta, štrucle/štrycle/trucle. Nářeční pojmenování mají trojí motivaci, a to nejčastěji dobou, kdy se toto pečivo připravovalo (tedy na Vánoce = vánočka, Štědrý den = štědrovka), nebo způsobem zhotovení a tvarem (pletenka, pletenice, houska). Protože se někde vánočka dávala jako výslužka pocestným, vandrovníkům, říkalo se jí oblastně i vandrovnice.
Na internetu je možné najít ještě jedno vysvětlení. Na přerovské výstavě věnované vánočním tradicím byly mezi exponáty vystaveny tzv. štědrovníčky – drobné perníky, které nejsou zhotovené vykrajovátky, ale jsou vytlačované pomocí vyřezávaných zdobných dřevěných forem. Tyto perníčky prý dříve dostávali pocestní. Žádná nám dostupná literatura ani materiály dialektologického oddělení ÚJČ však toto vysvětlení nepotvrzují.
ač
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Chtěla bych se zeptat na význam slovesa vyrážet v textu koledy Já bych rád k Betlému. Tam se zpívá – bude žežulička vyrážet Ježíška. Co to s ním bude dělat?
Odpověď:
Sloveso vyrážet je mnohovýznamové. Ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost je zařazeno ke svému vidovému protějšku vyrazit, u nějž je uvedeno celkem devět významů, v nichž se sloveso v dnešní době běžně užívá, mezi nimi např. ‚nárazem, ranou uvolnit, odstranit‘ (vyrazit někomu zub), ‚ražením, tlakem vytvořit‘ (vyrazit číslo na známku), ‚rázně, rychle vyběhnout‘ (kůň vyrazil kupředu), ‚vydat se na cestu‘ (vyrazíme ráno). Žádný z významů uvedených v daném slovníku však nedává ve spojení vyrážet Ježíška smysl. Rozumné vysvětlení musíme tedy hledat ve slovnících starších. Příruční slovník jazyka českého, který vycházel v letech 1935–1957, připisuje slovesu vyrážet mimo jiné význam ‚zábavou, veselím vytrhávati někoho ze smutku, ze starostí; těšiti, baviti někoho‘ a dokládá ho na příkladech jako žena jeho často opilá zpívala s ním oplzlé písně a vyrážela chasu sprostými žerty nebo jedli, pili pivo, víno, med a hlavně se vyráželi. O něco mladší Slovník spisovného jazyka českého pak tento význam hodnotí jako expresivní a zastaralý, není proto divu, že se do novějšího slovníku již nedostal. Daný význam si ovšem dodnes uchováváme právě ve výše zmíněné koledě, v níž se tedy zpívá o tom, že žežulička bude malého Ježíška bavit, rozveselovat.
kd
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Překládám román a zarazil jsem se u překladu anglické věty I’m nobody, jíž chce postava vyjádřit, že není ničím důležitá. Větu jsem přeložil jako Nejsem nikdo, nicméně redaktor navrhuje Jsem nikdo. Je ale vlastně mezi uvedenými větami významový rozdíl?
Odpověď:
V tomto kontextu opravdu mezi větami není sémantický rozdíl, uvedenému významu odpovídají obě dvě. Patrně vás zarazila neobvyklá skutečnost, totiž že význam zůstává týž bez ohledu na užití či neužití záporné podoby slovesa. V češtině je běžná tzv. negativní shoda, což znamená, že se zápornými zájmeny se pojí záporný tvar slovesa – jde tedy o dvojí zápor, který naopak třeba angličtina považuje za skladební chybu. Česká věta Nejsem nikdo je tedy zcela ústrojná a správná, podobně jako třeba analogicky utvořená věta Nepřišel nikdo. A nyní k redaktorově verzi: zatímco větu Přišel nikdo by rodilý mluvčí češtiny jistě nepoužil, proti větě Jsem nikdo nelze nic namítat, a to proto, že výraz nikdo má podle Slovníku spisovného jazyka českého kromě funkce záporného zájmena také význam ‚bezvýznamný člověk‘. Při použití v tomto významu – a to je i váš případ – pak odpadá potřeba užít jinak obligátního dvojitého záporu. Obě věty jsou tedy z jazykového hlediska v pořádku.
av
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Ve slovní matematické úloze jsme měli větu Mnohoúhelník je opsán kružnici. Lze z ní jednoznačně určit, co je uvnitř a co je vně? Sedmdesát procent studentů totiž mělo kružnici kolem mnohoúhelníku. A naši češtináři se neshodnou, jestli je to formulace jen nezvyklá, ale jednoznačná, nebo jestli je špatně postavená, protože sloveso opsat se může pojit se sedmým, ale ne třetím pádem.
Odpověď:
Dáváme za pravdu té skupině vašich češtinářů, kteří větu Mnohoúhelník je opsán kružnici považují za nezvyklou, ale jednoznačnou. Právě pro její nezvyklost se však nedivíme, že se většina studentů nechala zmást – nejspíš vinou čtení nikoliv pozorného, nýbrž běžného, letmého, zasazujícího čtenou větu do už existujících zkušeností s jazykem a jeho užíváním. Proč se to mohlo stát?
Vazba opsat něco něčemu, tedy s předměty ve 4. a 3. pádě, je na jedné straně možná a zcela gramatická, ale na druhé straně zároveň neobvyklá, málo užívaná. Valenční slovníky ji nezachycují, jen Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost uvádí příklad opsat čtverci kružnici s vysvětlením narýsovat tak, aby procházela všemi jeho vrcholy.
Předpona o- podle Slovníku afixů užívaných v češtině přidává k významu základového slovesa vztah děje k povrchu/vnějšku předmětu, přičemž v našem typu případů se tento vztah dále významově zpřesňuje jako ‚provést děj kolem dokola nebo po obou stranách něčeho‘. Podobná slovesa s předponou o- typicky vyžadují doplnění ve 4. a 7. pádě – např. obložit chleba sýrem, omotat balík motouzem, opříst důvody tajemstvím, okopat brambory motykou, ověsit stromek řetězy. Ve 3. pádě se u nich vyskytuje snad jen výraz označující někoho, kdo má z výsledku prospěch.
Převažující valenční rámec se 4. a 7. pádem tedy nahrává spíš konstrukci (kdo) opsal (co) kružnici (čím) mnohoúhelníkem. V trpném rodě se pak kružnice posouvá ze 4. pádu do 1.: Kružnice je opsána mnohoúhelníkem. To je ovšem opačná perspektiva, než jakou představuje zadaná věta Mnohoúhelník je opsán kružnici – v zadání se postupuje z okraje ke středu, běžnější je však u podobných sloves nejdřív zmínit střed a až pak říct něco o jeho okolí. Navíc v původní formulaci je vztah mezi podmětem a předmětem vyjádřený pouhým bezpředložkovým pádem dost málo zřetelný – lepší možností by tedy bylo užití předložek, např. Mnohoúhelník je opsán vůči kružnici nebo ještě explicitněji Mnohoúhelník je opsán kolem kružnice.
Jelikož je tedy ve větě Mnohoúhelník je opsán kružnici vztah mezi členy poněkud málo očividný, užitá vazba není obvyklá a té obvyklejší odpovídá téměř stejné znění, odlišné jen v délce poslední samohlásky, máme za zcela pochopitelné, že mnoho čtenářů pochopilo význam věty opačně.
od
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Proč se v češtině užívá slovo horník, a ne třeba dolník? Vždyť dotyčný pracuje v dolech, ne na horách.
Odpověď:
Podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka bylo pojmenování horník opravdu odvozeno od slova hora. Co je ovšem důležité, toto slovo dříve neneslo pouze význam ‚nápadná vyvýšenina zemského povrchu; vysoký vrch‘, ale též význam další, vlastně opačný. Zachycuje ho Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) a jedná se o význam ‚důl‘. Slovník uvádí, že se výraz v tomto významu užíval zpravidla ve tvaru množného čísla (stříbrné hory), ale dokládá i tvar čísla jednotného (lámat rudu v hoře). Daný význam hodnotí již jako zastaralý. Zaznamenávají ho též Elektronický slovník staré češtiny či Malý staročeský slovník, o jeho starobylosti svědčí také např. název města Kutná Hora (podle SSJČ dříve Hory Kutny). To neleží ve vyvýšené poloze, jak bychom mohli dnes mylně usoudit, název má totiž spojitost s důlní těžbou stříbra, jíž se město proslavilo.
kd
