Zajímavé dotazy
Dotaz:
Slovník spisovné češtiny zachycuje pouze výraz oboupohlavní. Lze použít i variantu oboupohlavný?
Odpověď:
Jak uvádí Internetová jazyková příručka, přídavná jména na -ní jsou v současnosti frekventovanější, naopak uplatnění přípony -ný je omezené a nová slova se jí tvoří zřídka. Existuje však nevelká skupina jmen, u nichž si -ní a -ný buď konkurují, nebo slouží k rozlišení různých významů. Data z korpusu SYN v9 přitom ukazují, že přídavná jména oboupohlavní a oboupohlavný do této skupiny spadají také. Ačkoliv je absolutní počet výskytů obou variant srovnatelný, liší se jejich užití. Varianta oboupohlavní se užívá ve významu uvedeném ve Slovníku spisovné češtiny: ‚oboupohlavní živočich s orgány a znaky obou pohlaví‘ (např. oboupohlavní žába), případně v přenesených významech: ‚určený pro obě pohlaví‘ (např. oboupohlavní snímek), ‚obsahující obě pohlaví‘ (např. oboupohlavní rodina). Varianta oboupohlavný má omezenější užití, které uvádí starší Slovník spisovného jazyka českého, a to v botanice: ‚obsahující tyčinky a pestíky‘ (např. oboupohlavný květ). Obě varianty přídavného jména jsou tedy v pořádku, je však třeba rozlišovat při užití jejich význam.
bm
Zajímavé dotazy
Otázka:
Má být ve 2. p. mn. č. tvar fotovoltaiek, nebo fotovoltaik?
Odpověď:
Jednotlivé pádové tvary závisí především na výslovnosti. Vkladné -e- se ve 2. p. mn. č. vsouvá mezi dvě souhlásky kvůli pohodlnější výslovnosti: májka–májek; stojka–stojek, výdejka–výdejek apod. Vzhledem k tomu, že se podstatné jméno fotovoltaika čte [fotovoltajika], nepřidává se v 2. p. mn. č. vkladné -e-, ale pouze se odtrhává koncovka -a. Proto doporučujeme podobu fotovoltaik [fotovoltajik].
ks
Zajímavé dotazy
Otázka:
Je správně kasárna, nebo kasárny? Říkáme tedy před dělostřeleckými kasárny, nebo před dělostřeleckými kasárnami?
Odpověď:
Spisovné jsou podoby kasárny i kasárna. Toto pomnožné podstatné jméno totiž může být rodu středního (kasárna) nebo ženského (kasárny). Jde o slovo původně francouzské (la caserne), do češtiny přejaté z němčiny (die Kaserne). Již v časopise Naše řeč z roku 1927 se uvádí, že toto podstatné jméno bylo „původně čísla jednotného, jak ukazuje i slov. kasáreň. Dnes se ho užívá zpravidla v čísle množ. v tvaru kasárny anebo […] v tvaru kasárna.“ Vzhledem k oběma možným rodům můžeme říci před dělostřeleckými kasárny (podle 1. p. kasárna) i před dělostřeleckými kasárnami (podle 1. p. kasárny). Je však třeba doplnit, že podoba 7. p. kasárnami v úzu značně převažuje.
ks
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Zajímalo by mě, jak je to s emotikony a interpunkcí. Píše se interpunkce před emotikony, za nimi, nebo lze emotikonem interpunkci zcela nahradit?
Odpověď:
Řešení této problematiky kodifikace neuvádí, protože emotikony by měly být užívány v soukromé neformální komunikaci. Emotikony však dnes pronikají i do veřejné komunikace, typicky do reklamy, jejíž zadavatelé si přejí mít své texty z hlediska pravopisu v pořádku. V takových případech (a pokud se emotikon vztahuje k obsahu celé věty) bychom doporučovali umístit emotikon až za větu a mezi tečku (popř. jiné interpunkční znaménko) a emotikon vložit běžnou mezislovní mezeru. V soukromé neformální komunikaci, např. v chatech, se běžně setkáváme i s jinou podobou umístění emotikonu či s nahrazováním interpunkce emotikonem, zde je namístě větší tolerance uživatelů.
bm
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Je správně stát majland, nebo majlant? A proč?
Odpověď:
Majland, Majlant i Majlont jsou zastaralé a nespisovné (obecněčeské) výrazy, jimiž se označovalo město Milán (viz Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost). Jak uvádí Český etymologický slovník Jiřího Rejzka, do češtiny se tato jména dostala přes německé Mailand. Z daných pojmenování vznikl přenesením významu výraz pro ‚velké množství, hojnost, zpravidla peněz‘, neboť čeští vojáci za rakousko-italských válek ztotožňovali Milán s blahobytem a bohatstvím.
Vzhledem k tomu, že majland, majlant a majlont jsou slova nespisovná, charakteristická pro neformální, mluvené vyjadřování, je problematické hodnotit je měřítkem jazykové správnosti, neboť kodifikace (pokud jí rozumíme zachycování jazykové normy v příručkách) se vztahuje převážně ke spisovnému jazyku. S poměrnou jistotou však můžeme pomocí databáze Českého národního korpusu zjistit, která z variant se častěji užívá. Z korpusu syn, verze 9, je pak zřejmé, že výrazně převažuje podoba majlant (2455 výskytů), podoba majland se (po odečtení homonymních podob vztahujícím se např. k fotbalovému klubu AC Majland) objevuje spíše zřídka (79 výskytů).
hm
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Když se v médiích píše o Putinovi a o Rusku, objevují se tvary o Putinově Rusku i o Putinovu Rusku a k Putinovu Rusku i k Putinově Rusku. Který tvar je spisovný? Nebo lze užívat všechny?
Odpověď:
Přivlastňovací přídavné jméno Putinův se skloňuje podle vzoru „otcův“. Tvar záleží na tom, s jakým podstatným jménem se pojí. Starší mluvnice uváděly, že pokud jde o spojení s podstatným jménem středního rodu (Rusko), pak je podle tohoto vzoru ve třetím pádě jednotného čísla koncovka -u: k Putinovu Rusku. V 6. p. je dubleta: o Putinovu/Putinově Rusku. To se týká přivlastňovaného podstatného jména středního, ale i mužského rodu. Pokud bychom Putinovi přivlastňovali podstatné jméno ženského rodu, např. Putinova sestra, byla by v obou případech koncovka -ě: k Putinově sestře, o Putinově sestře.
Od té doby se však ve spisovném úzu začaly objevovat dubletní tvary i ve 3. p. a spojení typu k/proti Putinově Rusku tak dnes nejsou nijak ojedinělá (sankce proti Putinově Rusku, vztah k Putinově Rusku apod.). To se pochopitelně týká i jakéhokoli jiného přivlastňovacího přídavného jména ve spojení s podstatným jménem středního či mužského rodu (k otcovu/otcově rozhodnutí, proti synovu/synově přání, díky chlapcovu/chlapcově otci). Zmiňuje to už Mluvnice češtiny II z r. 1986, kde se uvádí, že v 3. p. „je též analogická varianta na -ě (podle Lsg), je však dosud nespisovná”. R. Adam v článku v NŘ z roku 2005 konstatuje, že „šíření koncovky -ě v dativu sg. m. a n. posesívních adjektiv je proto třeba chápat jako takřka nezbytný důsledek výrazné preference -ě a ústupu -u v lokálu. Je to projev systémového vyrovnávání a ze systémového hlediska ho nelze odmítat.” Nejnovější Velká akademická gramatika současné češtiny (Fr. Štícha a kol., Praha, Academia 2021) už tento posun ve spisovném úzu reflektuje a uvádí v 3. p. j. č. obě koncovky, přestože podotýká, že koncovka -ě je ve spisovných textech stále ještě méně častá.
ks
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Mám větu Připravujeme zcela nový program, který chceme, aby vás bavil. Ta věta mi nezní, ale nevím proč.
Odpověď:
Souvětí Připravujeme zcela nový program, který chceme, aby vás bavil obsahuje anakolut, tedy odchylku od očekávané struktury, porušení syntaktického vztahu uvnitř souvětí. Takový jev se častěji objevuje v neformálním mluveném diskurzu, v němž je s ohledem na omezenost pracovní paměti snadné ztratit výpovědní perspektivu – zjednodušeně řečeno nedokončit větu tak, jak začala. V psaném textu, který umožňuje pozorné nebo opakované čtení, je anakolut potenciálně rušivější, což dokládá i to, že jste se nad takovouto formulací pozastavila.
Jádro problému spočívá mezi slovy který a chceme. Souvětí totiž obsahuje dvě různé linie: 1. připravujeme program, který [vás má bavit]; 2. chceme, aby vás [program] bavil. Takto samostatně je jedna i druhá syntakticky v pořádku, ale aby každý jednotlivý syntaktický vztah celku byl v souladu s pravděpodobnými očekáváními a představami uživatelů češtiny o gramatičnosti, je potřeba spojit je dohromady jinak.
Vztažné zájmeno který je tu ve tvaru, který odpovídá buď 1., nebo 4. pádu. Pokud by to byl 1. pád, následující větu by to syntakticky tvarovalo tak, že je to program, kdo něco „dělá“, takže i sloveso by muselo být ve 3. osobě jednotného čísla. Jenže chceme je tvar pro 1. osobu čísla množného. Pokud by to byl 4. pád, znamenalo by to, že zájmeno který obsazuje pozici předmětu slovesa chtít – tutéž pozici však zaujímá i vedlejší věta uvozená spojkou aby, přestože sloveso chtít má v češtině takovou valenční pozici jen jednu. Obě interpretace tedy obsahují odchylku od očekávané struktury, porušený syntaktický vztah, jenž je jádrem rušivosti a snížené přijatelnosti souvětí. Možností, jak ho reformulovat, se nabízí několik:
- Připravujeme zcela nový program, po kterém / od kterého chceme, aby vás bavil (ponechává se chceme, aby a upravuje se který)
- Připravujeme zcela nový program, který vás snad/doufejme bude bavit (ponechává se který a upravuje se chceme, aby)
- Připravujeme zcela nový program a chceme, aby vás bavil (přívlastková vedlejší věta se upravuje na hlavní, předmětná vedlejší věta zůstává)
Každá z těchto reformulací odstraňuje popsaný gramatický problém a snaží se v ničem dalším neodchylovat od původní formulace, ale netvrdíme, že je každá zcela ideálně přijatelná s ohledem na stylovou obratnost. Odhadujeme, že druhá z nich je v tomto smyslu lepší než první a třetí přinejmenším stejně dobrá jako druhá. Chcete-li tedy zmírnit riziko, že se někdo při čtení souvětí podobně jako vy zarazí a začne spíš než nad tím, co chcete sdělit, přemýšlet, jak to sdělujete, doporučujeme anakolut odstranit ve stylu druhé či třetí načrtnuté reformulace.
od
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Ve vysílání České televize o reformátorovi Martinu Lutherovi se objevila výslovnost typu [lutra], [lutrovi]. Domnívám se, že správně je pouze [lutera], [luterovi]. Schvalujete takovou praxi?
Odpověď:
Skloňování i výslovnost příjmení německého původu zakončených na -er v češtině v řadě případů kolísá (srov. výklad v Internetové jazykové příručce). Pokud jde přímo o jméno Martin Luther, na základě současného úzu jednoznačně upřednostňujeme užívání podob typu Luthera [lutera], Lutherovi [luterovi] atp. Varianty s vypuštěným -e- pokládáme za značně příznakové a archaické (např. v 19. století však byly časté). Pokud je v určitých typech textů (pořadů) relevantní důvod pro jejich uplatnění, např. kvůli evokaci historické atmosféry, nelze je ani dnes označit z jazykového hlediska za nesprávné. Je tedy vždy na posouzení a zodpovědnosti autorů textu či pořadu, kterou z variant zvolí; ÚJČ nemůže jazykové projevy v ČT předem ovlivnit. Obě dvě možnosti výslovnosti jsou pak uvedeny např. v příručce Čteme je správně? (2004).
vš
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Jak se má psát název studené zeleninové polévky: gazpacho, nebo gaspacho? Setkávám se v praxi s oběma podobami.
Odpověď:
Máte pravdu, že se v českých textech název tohoto pokrmu vyskytuje v obou uvedených podobách, přičemž v datech Českého národního korpusu (konkrétně v korpusu syn v9) je varianta gazpacho přibližně 7× častější než gaspacho. Z jazykového hlediska mají oba zápisy své opodstatnění: pravopisná podoba gazpacho vychází ze španělštiny, varianta gaspacho pak z portugalštiny. Pokud však chceme tematizovat např. kulinářské speciality ve Španělsku, nebyl by výběr portugalského způsobu zápisu příliš logický. V tomto ohledu je nutno doplnit, že zatímco se v příručkách z oboru gastronomie setkáváme spíše s grafickou podobou gazpacho (srov. např. Labužníkův lexikon od V. Poštulky, Paseka 2004), Nový akademický slovník cizích slov obsahuje pouze heslo gaspacho, u nějž ovšem nenáležitě uvádí, že je daný výraz španělského původu. Domníváme se, že jde v tomto případě spíše než o autorský záměr o omyl, který napravuje Internetová jazyková příručka. Tam se uživatelům češtiny dostane patřičného vysvětlení ohledně obou pravopisných variant, jakož i informace, že dubleta existuje rovněž ve zvukové rovině, kde kolísá samohlásková délka, tj. vyslovujeme [gaspačo] i [gaspáčo] (rozdíl s/z se zde díky pravidelné asimilaci znělosti neprojevuje).
vš
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Jak se v češtině vyslovuje výraz klovatina?
Odpověď:
Jak potvrzují etymologické slovníky, výraz klovatina souvisí s přídavným jménem klovatý (dříve klejovatý, klijovatý), jež je odvozeno od staročeského slova klí (dnes klih, respektive klíh). Jde o podstatné jméno domácího původu, u něhož by teoreticky měly platit pro češtinu běžné vztahy mezi grafikou a zvukem, tj. kombinace písmen ti by se četla jako [ťi]. Tomu by odpovídal i fakt, že výkladové slovníky žádný výslovnostní údaj u daného hesla neuvádějí a že v ortoepické kodifikaci přejatých slov slovo klovatina obsaženo vůbec není. Jak jsme však ověřili v běžném úzu, častěji než [klovaťina] se vyskytuje výslovnost [klovatyna], případně i [klovatýna]. Jde o podobný případ, jako je např. název stromu tis či sýru Niva, které jsou pro mnoho uživatelů češtiny etymologicky neprůhledné a považují je automaticky za přejímky s výslovností skupin di, ti, ni jako [dy], [ty], [ny]. Domníváme se, že ať se v případě výrazu klovatina mluvčí rozhodne pro kteroukoli z výše uvedených podob, může určitou část posluchačů, kteří budou přesvědčeni o náležitosti jiné varianty, svou volbou překvapit. K nedorozumění by zde však docházet nemělo.
vš
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Pokud mám v českém textu výraz greenwashing, budu při skloňování psát v zakončení -k-, tedy greenwashinkem? Učili jsme se kdysi, že se -ing mění na -ink. Platí to i zde?
Odpověď:
Zacházení s příponami -ing a -ink se netýká různých pádů jednoho výrazu, ale zapojování přejatých slov do češtiny a jejich počešťování. Jestliže píšeme v 1. pádě nějakého slova -g (-ing), není důvod ho v dalších pádech měnit na -k (-ink-).
Distribuci variant sufixu -ing/-ink ovlivňuje řada faktorů, např. míra počeštění a ustálenosti určitého výrazu, jeho frekvence, stylová oblast. Některé přejímky z angličtiny s původním zakončením -ing se pravopisně počeštily a mají dnes zakončení -ink (např. mítink, trénink, kempink, strečink, dispečink), jiné nemají ustálenou podobu a je možné je zapsat několika způsoby (brífink/briefing, jachtink/jachting, klírink/klíring/clearing, koučink/koučing/coaching). Značné množství slov stále zachovává původní pravopisnou podobu, tzn. včetně sufixu -ing (jogging, paragliding, snowboarding, bowling, leasing, rating, happening, piercing, loading).
Ve Slovníku afixů užívaných v češtině se dočteme, že anglická podoba -ing se pojí jak s původní, tak počeštěnou podobou základu, -ink se vyskytuje jen ve spojení s adaptovaným základem. Složené slovo greenwashing (Oxfordský slovník ho definuje jako ‚dezinformaci šířenou organizací za účelem prezentovat environmentálně zodpovědný veřejný obraz sama sebe‘) zachovává v českých textech původní pravopis, doporučujeme proto zachovat koncové -ing (a to jak v 1. pádě, tak při skloňování: 2. p. greenwashingu).
Nelze vyloučit, že slovo v průběhu času v češtině zdomácní natolik, že se přizpůsobí i jeho pravopis. Zatím tomu však doklady užití nikterak nenasvědčují.
ač
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Nevím, zda máme název obranné techniky psát Krav maga, nebo Krav Maga. A nejsem si jistá, zda se slovo skloňuje.
Odpověď:
Máte pravdu, že psaní s velkým písmenem se objevuje, bývá to však evidentně vlivem angličtiny (srov. názvy Mezinárodní Krav Maga Federace – International Krav Maga Federation). Doklady z Českého národního korpusu (syn v9) a internetu ukazují určitou neustálenost zápisu. Vedle zmíněných variant Krav Maga, Krav maga jsou v českých textech doloženy podoby krav maga, KravMaga, Kravmaga, kravmaga, ojediněle i kraw maga.
Pro psaní velkého počátečního písmena v tomto pojmenování není žádný jazykový důvod. Název krav maga se skládá ze dvou slov, přičemž krav znamená podle internetových zdrojů ‚souboj, blízko‘ a maga je ‚dotyk, kontakt‘. Český překlad by mohl být ‚kontaktní boj‘, popř. ‚boj zblízka‘. Pojmenování systému sebeobrany neobsahuje žádné vlastní jméno (osobní ani zeměpisné), doporučujeme ho proto v textu psát s malými počátečnímu písmeny, stejně jako píšeme označení různých druhů sportu, cvičení či bojových umění, např. judo, karate, kickbox, aikido, taekwondo, taiči…
Z mnohých dokladů není rod pojmenování zřejmý (krav maga není sport, ale příprava na boj zblízka na život a na smrt). Autoři často užívají nominativ jmenovací a shodu s opěrným podstatným jménem (izraelský systém krav maga k nám přišel teprve před několika lety; izraelské bojové cvičení krav maga; zrodila se technika krav maga; shrnuje, co jí kurz krav maga přinesl; sebeobrana krav maga se stala nezbytnou součástí dne). Z příkladů užití je evidentní, že pojmenování se užívá buď jako nesklonné postatné jméno středního rodu (krav maga vzniklo v Izraeli; studenti, kterým krav maga pomohlo), nebo (vzhledem k zakončení druhého slova názvu na -a-) jako jméno ženského rodu s první částí nesklonnou, druhou skloňovanou podle vzoru „žena“ (krav maga je založena na intuitivních lidských reakcích ve stresující bojové situaci; instruktor krav magy; krav magu zvládnou zájemci všech věkových kategorií; v krav maze nejde jen o fyzickou sílu; zásadní rozdíl mezi krav magou a bojovými sporty).
ač
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Chtěl bych se zeptat na přídavné jméno nesmírný. Dosud jsem je měl spojené s něčím velikým, nepředstavitelným apod., například nesmírná touha, nesmírná vzdálenost. Kolegyně mě ale upozornila, že toto slovo má od původu negativní význam. Je to pravda?
Odpověď:
Vaše kolegyně nemá plnou pravdu, ale faktem je, že ve staročeštině se přídavné jméno nesmierný vyskytovalo mimo jiné i v záporném významu. Ve slovnících staré češtiny (například z dat Vokabuláře webového) se totiž můžeme dozvědět, že dané slovo se užívalo ve dvojím smyslu. Význam ‚s ničím nesrovnatelný, nezměřitelný, obrovský‘ (množstvie nesmierné; nesmierná žalost apod.) vychází od staročeského směřiti (změřit) a zachoval se dodnes. Vedle toho ale mohlo slovo znamenat také ‚neumírněný, nezdrženlivý, nevázaný‘, případně dokonce ‚zpupný, svévolný‘ (nesmierný v pití; nesmierné vášně). Tento význam má původ ve staročeském slově smiera (pravá míra, umírněnost), ovšem slovníky současné češtiny (Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971; Slovník spisovné češtiny, 1994) jej již neuvádějí. Pouze Příruční slovník jazyka českého, který vycházel v letech 1935–1957, zmiňuje u hesla nesmírný význam ‚nemírný, přílišný‘, ale již jej hodnotí jako zastaralý.
jr
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Mají se překládat anglická jména členů královské rodiny? Např. královna Alžběta, nebo královna Elisabeth? Princ Filip, nebo princ Philip? A nově na trůn nastoupil král Karel III., nebo Charles III.? Na internetu vídám obojí.
Odpověď:
Co se týká překladu rodných jmen cizích státních příslušníků do češtiny, neexistuje jednoduché pravidlo, pouze lze v úzu sledovat určité tendence a těmi se pak řídit. Je evidentní, že zatímco dříve byla spíše tendence cizí jména zcela počeštit, dnes se dává přednost původní podobě. Na jedné straně se tak výhradně užívá tradičně počeštěné jméno (královna) Alžběta, na druhé straně se v případě jejího syna hovořilo pouze o (princi) Charlesovi. Situace se však změnila v okamžiku, kdy princ Charles nastoupil na trůn. Jména panovníků se totiž tradičně počešťují, i když také ne ve všech případech, viz jméno španělského krále Juana Carlose I. Je nutné zdůraznit, že adaptace vlastních jmen není záležitostí pouze češtiny, setkáváme se s ní i v mnoha jiných jazycích. Lze tedy očekávat, a aktuální situace užívání tohoto jména v médiích tomu nasvědčuje, že se nyní i v budoucnu budou v médiích vyskytovat obě podoby jména britského panovníka. Někteří mluvčí budou respektovat tradici a jméno počešťovat na Karel III., jiní budou preferovat podobu Charles III., která je rovněž možná, už vzhledem k tomu, že se o následníkovi trůnu od počátku psalo jako o (princi) Charlesovi.
hm
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Na internetu se v životopisu Dany Drábové píše, že je druhá předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Myslím, že to je nesmysl, dotyčná by měla být označena jako první předsedkyně, neboť před ní zastával tuto funkci muž – předseda. Mám pravdu?
Odpověď:
Problém s uvedením odpovídající řadové číslovky plyne z užití podstatného jména rodu ženského – předsedkyně. Takové užití je ovšem náležité, neboť pokud hovoříme o ženě, a navíc uvádíme i její vlastní jméno, je vhodné zvolit přechýlenou podobu názvu funkce, kterou dotyčná zastává. Ve spojení s konkrétní ženou totiž není užití tzv. generického maskulina (v dotazu reprezentovaného slovem předseda) namístě. Označení Dany Drábové jakožto předsedkyně je tedy zcela náležité.
Spojení druhá předsedkyně však nabízí několik možných interpretací. Zaprvé může řadová číslovka v kombinaci se slovem předsedkyně popisovat, kolikátá osoba v pořadí vykonává předsednickou funkci, a to nezávisle na pohlaví jejích předchůdců či předchůdkyň. To znamená, že Dana Drábová by mohla být druhou osobou v pořadí, jíž byla svěřena tato funkce. Zadruhé může daná číslovka ve spojení s přechýlenou podobou názvu funkce vyjadřovat, kolikátá žena v pořadí zastává danou funkci. Sdělení bychom tedy mohli interpretovat tak, že před Danou Drábovou vykonávala funkci předsedkyně ještě jedna žena (a neznámý počet mužů). Zatřetí může číslovka zpřesňovat, kterou předsednickou funkci osoba zastává – v některých institucích totiž působí první a druhý předseda (či samozřejmě předsedkyně), druhý z nich může například toho prvního v určitých situacích zastoupit. Pokud bychom se chtěli této víceznačnosti vyhnout, museli bychom zvolit jinou formulaci. Samotná změna číselné hodnoty, již navrhujete, problém neřeší.
Pro úplnost dodejme, že podobně problematická by byla situace, kdy bychom hovořili o muži – např. druhém předsedovi Janu Novákovi. I v tomto případě bychom mohli uvažovat o třech možných interpretacích: Jan Novák by mohl být buď druhou osobou ze všech, které historicky vykonávaly předsednickou funkci, nebo druhým mužem v této funkci, či z hlediska hierarchického uspořádání několika předsednických funkcí jednou z osob, které je vykonávají. Ovšem vzhledem k rozšíření generického maskulina v češtině (ale i na základě našich znalostí o světě) lze předpokládat, že by se většina uživatelů a uživatelek češtiny přiklonila k prvnímu významu. Interpretace spojení druhá předsedkyně bude pravděpodobně vzbuzovat větší nejistotu – ostatně i váš dotaz je toho důkazem.
kd
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Nejsem si jistá, zda se píše čárka před spojkou nebo ve větě Nařídili mi, abych ho přivedl živého(,) nebo mrtvého. Můžete mi prosím poradit?
Odpověď:
Při rozhodování, zda máme psát čárku před spojkou nebo, se řídíme tím, v jakém významu je tato spojka užita. Vyjadřuje-li význam vylučovací, čárka je namístě: Odeslal jsi ten dopis včera, nebo až dnes? Čárka se naopak nepíše, pokud je spojka užita ve významu slučovacím: Kup rohlíky nebo chleba. Nejedná se přitom o čisté slučování, nýbrž o uvádění možností, eventualit, u nichž není podstatné, která z nich nastane, které dáme přednost. Totéž platí i o větě Nařídili mi, abych ho přivedl živého nebo mrtvého. Zde totiž nezáleží na tom, v jakém stavu bude hledaná osoba přivedena, zda bude žít, či nikoliv, a proto čárku před spojkou nebo nepíšeme. Jinak je tomu například ve větě Chci vědět, je-li živý, nebo mrtvý. V této formulaci je spojka nebo užita v poměru vylučovacím, neboť v daném kontextu je informace o životě a smrti, tedy o neslučitelných protikladech, zcela zásadní.
kd
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Jaký je původ slova gauner?
Odpověď:
Podle Českého etymologického slovníku Jiřího Rejzka bylo podstatné jméno gauner ‚darebák, lump, podvodník‘ přejato do češtiny z německého Gauner téhož významu. To pochází z argotického slova Joner s významem ‚falešný hráč‘, které má původ asi v jidiš. Tam totiž existuje výraz jowen, jímž se označuje ‚Řek‘. A jak souvisí obyvatelé Řecka s nekalou činností? Řekům totiž byla v minulosti přisuzována zvláštní obratnost při podvádění v kartách.
kd
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Zajímalo by mě, jak skloňovat jméno Vercingetorix. V praxi se objevují v 2. pádě dvě podoby: Vercingetorixe a Vercingetoriga. Které z nich mám dát přednost?
Odpověď:
Vercingetorix byl náčelník keltského kmene Arvernů, který stručně řečeno vedl vojsko proti Caesarovi za osvobození Galie. Po počátečních úspěších byl nakonec poražen a popraven.
Jak skloňovat jeho jméno ani jiná jména stejně zakončená (např. Orgetorix, Dumnorix) jazykové příručky neuvádějí. Tvar Vergcingetoriga lze nalézt v publikacích věnovaných antice (např. Encyklopedie antiky, 1973, Slovník antické kultury, 1974). Ke změně tvarotvorného základu u jmen zakončených na -x dochází např. i u jména Styx (bájná řeka), 2. p. Stygu, sfinx – 2. p. sfingy. Tvary v nepřímých pádech sfingy, sfingu, … vedly posléze k tomu, že se v 1. pádě prosadila vedle podoby sfinx i podoba sfinga; podobně tomu je i např. u jmen jako gastritida, laryngitida (původně gastritis, laryngitis – 2. p. gastritidy, laryngitidy).
Jméno Vercingetorix se začalo postupně skloňovat odlišným způsobem, tj. připojováním koncovky za celé jméno: Vercingetorix – 2. p. Vercingetorixe. Je to dáno bezesporu tím, že mužských životných jmen antického původu zakončených na -ix je v porovnání se jmény jinak zakončenými nepoměrně méně, a tudíž chybí povědomí o tom, jaký je původní způsob skloňování. Nahlédnutím do Českého národního korpusu lze zjistit, že tvarů s -g- je zhruba o polovinu méně než tvarů s -x-. Domníváme se, že je třeba připustit oba způsoby skloňování. Lze však předpokládat, že v odborných textech budou upřednostňovány původní tvary (Vercingetoriga, Vercingetorigovi atd.), v publicistických spíše tvary novější (Vercingetorixe, Vercingetorixovi atd.).
is
Zajímavé dotazy
Dotaz:
V Praze ohlašuje jednotlivé stanice v tramvaji (kromě tradičního ženského) také hlas mužský. V případě zastávky Staroměstská podle mě dotyčný mluvčí vyslovuje [staromňestká], tj. vypouští druhé s. Je to tak správně?
Odpověď:
Máte pravdu, že v pražských tramvajích lze v současnosti zejména v centru slyšet jak „klasické“ hlášení namluvené ženou (tj. Dagmar Hazdrovou), tak i méně obvyklé hlášení nahrané mužem (Zbyňkem Štíbrem). Abychom mohli posoudit, zda dotyčný opravdu vyslovuje [staromňestká], museli bychom mít danou nahrávku k dispozici. Každopádně podoba [staromňestká] bez hlásky s v souladu s výslovnostní kodifikací rozhodně není, jednalo by se o nenáležité zjednodušování souhláskové skupiny, respektive o nesprávné úplné vypuštění souhlásky (podobně by to bylo i s ještě větším zjednodušením na [staromňeská]). Na druhou stranu však není nezbytné vyslovovat „plně“ [staromňestská], ale artikulačně pohodlnější a rovněž náležitá je varianta [staromňescká], tj. se splynutím hlásek [ts] na [c] (stejně jako lze podle kodifikace správně vyslovit adjektivum dětský jako [ďetskí] i [ďeckí]).
Závěrem ještě dodejme, že počínaje rokem 2022 dochází v tomto ohledu ke změně a názvy zastávek a další provozní informace bude hlásit nový mluvčí, který byl spolu se třemi dalšími uchazeči doporučen odbornou komisí (mj. s účastí pracovnice Ústavu pro jazyk český) a následně veřejností vybrán jako vítěz ve speciální anketě. Dále se lze ve veřejné dopravě setkávat v současnosti také čím dál častěji s nahrávkami vzniklými pomocí syntézy řeči. Rovněž právě v případě složitějších souhláskových shluků nemusí výsledek tohoto postupu působit zcela korektně a hlavně přirozeně.
vš
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Před 200 lety se narodil zakladatel genetiky opat Gregor Johann Mendel. V Brně se pořádají nejrůznější akce, které tohoto významného přírodovědce připomínají. Jeden z festivalů se bude konat v polovině července na Mendlově náměstí v Brně. Není v tomto názvu chyba? Nemělo by to být Mendelovo náměstí?
Odpověď:
Mužská osobní jména se zakončením -el se při skloňování (a tudíž i při odvozování tvarů přivlastňovacího přídavného jména) nechovají jednotně. Vypouštění, či nevypouštění -e- je ovlivněno tím, zda je nositelem jména cizinec, nebo Čech, důležitou roli hraje i výslovnost a rodinná tradice.
Domácí příjmení, která mají původ v rodných jménech, tzv. pohybné -e- při skloňování vypouštějí: Havel, Pavel – bez Havla, Pavla. U jmen jako Zavřel, Suchomel, Koudel, Chmel je však -e- součástí kmene a zůstává zachováno: bez Zavřela, Suchomela, Koudela, Chmela. Pokud je nositelem jména cizinec, -e- se nevypouští: Nobela, Schlegela.
Největší uživatelská nejistota se objevuje při zacházení s příjmeními cizího původu, jejichž nositeli jsou Češi. U nich příručky doporučují respektovat rodinnou tradici. Pokud se ‑e‑ ponechává ve výslovnosti, zachovává se v nepřímých pádech i v grafické podobě. Pokud se nevyslovuje, v grafické podobě ho v nepřímých pádech vypouštíme. Protože však rodinnou tradici leckdy neznáme, je třeba připustit obě možnosti zápisu, např. Demel – Demela i Demla, Štancel – Štancela i Štancla, Riegel – Riegela i Riegla. Totéž platí i pro jméno Mendel: v pořádku jsou jak tvary Mendela, tak Mendla, tudíž i posesivum vztahující se ke jménu tohoto rakouského přírodovědce moravského původu, který používal němčinu i češtinu, může mít dvojí podobu: Mendelův (Mendelova, Mendelovo) i Mendlův (Mendlova, Mendlovo). Proto na mapách najdeme jak Mendelovu ulici (v Novém Jičíně a v Praze), tak Mendlovu ulici (Opava). Pojmenování Mendlovo náměstí tedy není nesprávné.
Je však vhodné doplnit, že názvy institucí hlásících se ke jménu Mendel ukazují jednoznačnou převahu tvarů se zachovaným -e-: Mendelova univerzita v Brně (Mendelova zemědělská a lesnická univerzita), Mendelovo muzeum v Brně, Mendelova střední škola v Novém Jičíně, Mendelovo gymnázium v Opavě, Gymnázium G. J. Mendela v Brně.
ač
