Zajímavé dotazy
Dotaz:
V připravované publikaci o krimiseriálech (toto slovo je i součástí názvu) se opakují slova jako krimihrdinka, krimipříběh, krimižánr. Psala bych je dohromady, stejně jako slovo krimiseriál, ale některé autorky je píšou zvlášť: krimi hrdinka, krimi žánr, krimi příběh. Co je správně?
Odpověď:
Krimi- může být podle Nového akademického slovníku cizích slov chápáno jako prefixoid, tvořící první část složených slov (např. zmíněný krimiseriál, dále krimifilm, krimikomedie). Možnost tvořit obdobné výrazy je v podstatě neomezená – v ČNK jsou doložena další užívaná složená slova, jako např.: krimipříběh, krimisérie, krimicyklus, krimithriller, krimizprávy, krimistory, krimipřípad, krimitvorba).
Krimi může stát i samostatně, a to buď jako nesklonné přídavné jméno s významem ‚kriminální, s kriminálním námětem‘ (slovník uvádí jako příklad krimi film), nebo jako nesklonné podstatné jméno středního rodu (sleduje krimi).
Je tedy možné psát jak krimihrdinka, krimipříběh, krimižánr (psaní dohromady bychom dali přednost), tak krimi hrdinka, krimi příběh, krimi žánr (často v obráceném slovosledu žánr krimi). Obě možnosti zápisu jsou v pořádku, je však vhodné v rámci jednoho textu/publikace jejich podobu sjednotit.
ač
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Proč se používá anglické slovo lockdown místo českého výrazu? Existuje nějaký český ekvivalent?
Odpověď:
Anglický výraz lockdown se začal v češtině objevovat v souvislosti s pandemií nemoci covid-19. Používá se pro označení situace, kdy jsou lidé nařízením vlády nuceni zůstat až na nezbytně nutné případy doma a je zakázán, respektive omezen volný pohyb osob, aby se zabránilo dalšímu šíření nákazy. V češtině se začal tento výraz používat patrně proto, že je jednoslovný a je spjatý přímo s dnešní situací. České ekvivalenty typu uzamčení, uzavření nebo uzávěra se v této souvislosti obvykle neužívají samostatně, ale ve spojení s dalšími specifikujícími výrazy (hromadné, plošné uzamčení), protože mají samy o sobě příliš obecný význam. Mluví se také o hromadné/plošné/celostátní karanténě. Pokud pomineme fakt, že ani karanténa není slovo původem české, jde opět o víceslovné spojení. Nemluvě o doslovném opisu typu zákaz volného pohybu osob. Přejímání cizích slov není nijak ojedinělé a děje se soustavně. Především v situacích, kdy je třeba rychle najít pojmenování pro nově vzniklou skutečnost je pro uživatele jednodušší sáhnout po už existujícím výrazu než vytvářet nový. Z hlediska morfologického je tento výraz neproblematický, protože jde o podstatné jméno rodu mužského neživotného, které se skloňuje pravidelně podle vzoru „hrad“, což také napomáhá jeho šíření. Problém tedy není v tom, že jde o slovo cizího původu nebo že by měli mluvčí potíže s jeho zápisem nebo skloňováním. Problém může způsobit, pokud ho použijeme v komunikaci s uživatelem, který nezná jeho význam. Především zpočátku užívání podobných nových slov je tedy třeba se ujistit, že význam slova je posluchači nebo čtenáři jasný, a nepředpokládat automaticky, že slovo zná.
ks
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Existuje nějaký vhodný pozdrav, který by bylo možné použít např. při odchodu z nemocnice, vězení či hřbitova? Říkat v takových situacích na shledanou se mi zdá hloupé. Nebylo by lepší používat třeba pozdrav sbohem?
Odpověď:
Užití pozdravu na shledanou v uvedených situacích nepovažujeme za nevhodné ani problematické. Tento pozdrav se užívá při loučení zcela běžně, slouží jako signál pro ukončení komunikace. Je neutrální a konvencionalizovaný – z toho důvodu se mluvčí češtiny nad jeho doslovným významem zpravidla nepozastavují. Naproti tomu pozdrav sbohem je v současnosti příznakový, jeho užití by tedy mnohé uživatele češtiny jistě zarazilo.
kd
Zajímavé dotazy
Dotaz: Jak se v češtině správně vyslovuje výraz trébuchet?
Odpověď: Slovo označující obléhací zbraň české výkladové slovníky nezachycují, je málo frekventované a jeho výslovnostní norma zřejmě ani nikdy nevznikla. V tomto případě doporučujeme vycházet ze zvukové podoby v původním jazyce, tj. ve francouzštině (cizí hlásky se však nahrazují domácími atp.), což je hlavní obecně platný postup při adaptaci přejímek do češtiny. Původní výslovnosti [tʀebyʃε] nejlépe odpovídá česká podoba [trebiše], avšak analogicky zakončená slova typu syžet (sujet) či ricochet pocházející rovněž z francouzštiny se pravidelně adaptují s vyslovovaným koncovým -t, tj. [sižet], respektive [rikošet], proto i kvůli snazšímu skloňování doporučujeme spíše variantu [trebišet]. Tomuto řešení nasvědčuje i dosavadní užívání daného výrazu v psaných textech, z nichž vyplývá jeho jednoznačné zařazení k rodu mužskému neživotnému (vzor hrad).
vš
Zajímavé dotazy
Dotaz: Jak se správně označí okolí Milevska? Může to být Milevecko? Nebo Milevsko?
Odpověď: Analogické případy typu Blansko > blanenský > Blanensko či Hlinsko > hlinecký > Hlinecko by mohly svědčit pro analogickou řadu Milevsko > milevecký > Milevecko. Jazykové příručky (Alena Polívková, Naše místní jména a jak jich užívat; Internetová jazyková příručka) však jako přídavné jméno od zeměpisného jména Milevsko uvádějí jen podobu milevský; podoba milevecký ani – od ní pak odvozená – podoba Milevecko se nevyskytují ani v úzu: v databázi ČNK syn v8 nemají podoby milevecký a Milevecko ani jediný výskyt. Přídavnému jménu milevský by odpovídala podoba Milevsko (řada Milevsko > milevský > Milevsko); zásadní nevýhoda podoby Milevsko (označující okolí města Milevsko), která ji činí v zásadě nepoužitelnou, je samozřejmě v tom, že je homonymní s názvem města. Dostali bychom tak nežádoucí rovnici: název města Milevsko = název jeho okolí Milevsko, což by jistě způsobilo mnoho potíží. Nezbývá tedy než pro označení okolí Milevska najít nějaký opis – např. právě okolí Milevska či milevský region atp.
mb
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Poslední dobou se často setkávám s přídavným jménem udržitelný v kontextech, které jsem dříve nezaznamenala, například udržitelná móda a podobně. Je v tomto případě slovo udržitelný použito správně?
Odpověď:
Slovník spisovného jazyka českého uvádí u hesla udržitelný definici „takový, který může být udržen, který má schopnost se udržet“ spolu s příklady typu tento stav není udržitelný; těžko udržitelné podmínky. Je však zřejmé, že v poslední době se význam slova poněkud rozšířil, o čemž svědčí i četné doklady z Českého národního korpusu. Tento rozšířený význam zatím zachycuje pouze příručka Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2 (Praha: Academia 2004), a to ve spojení trvale udržitelný rozvoj (případně obecněji trvalá udržitelnost). Dle této příručky jde o termín z oblasti ekologie a sociologie, který je definován jako „způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací uspokojovat jejich potřeby“. V tomto smyslu lze vykládat i spojení jako udržitelná móda, udržitelné zdroje, udržitelné zemědělství, udržitelné podnikání apod.
av
Zajímavé dotazy
Dotaz: Jaká je v češtině správná výslovnost jména Robinson (v souvislosti se Seifertovou sbírkou „Jaro, sbohem“, která mj. obsahuje báseň Robinson Crusoe)?
Odpověď: V případě zažitého jména Robinson Crusoe doporučujeme výslovnost [robinzon]. Tu uvádí již např. Slovník spisovného jazyka českého, ale i další zdroje. O vžitosti [z] pak svědčí i grafické podoby apelativ typu robinzon, robinzonáda, která uvádějí výkladové slovníky i Pravidla českého pravopisu. Nelze samozřejmě vyloučit, že někteří posluchači budou namítat, že tato výslovnost neodpovídá originálu, pro většinu to však bude v daném kontextu pravděpodobně jediná nepříznaková varianta a výslovnost [robinson] by je naopak rušila či překvapila. Průzkum v nahrávkách ČT a ČRo pak potvrzuje, že znělá výslovnost v daném jméně i v současnosti u profesionálních mluvčích naprosto převažuje; vyskytuje se také mj. i v populárních písních. Jestliže by však šlo o příjmení Robinson patřící např. nějaké žijící osobnosti, o které by se začalo častěji mluvit, je možné, že se stabilizuje jiná podoba, např. [robinsn] bližší angličtině. Takto bývá v češtině vyslovováno kupř. příjmení australského kytaristy. Při výše zmiňovaném průzkumu se dále např. ženské příjmení Robinson Pomahačová vyskytlo v podobě [robinson] a v případě skladatelky Hany Robinson existují doklady i na výslovnost [robinzn]. Nic z toho se ale Seifertovy básně, respektive jména Robinson Crusoe netýká. Není však divu, že tato aktuální zvuková pestrost může vnímavého mluvčího znejistit i v případě dávno zažitého jména a normu celkově rozkolísat. Na závěr jen dodejme, že při interpretaci básnického textu je namístě dodržet podobu [robinzon] a snažit se eliminovat výslovnostní asimilaci, která vede k neortoepické variantě [robindzon].
vš
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Ve filmu Vinnetou zaznívá slovo mešůrs. Přiznám se, že již od dětských let byl pro mě význam, resp. původ tohoto slova záhadou. Můžete mi pomoci tuto záhadu rozluštit?
Odpověď:
S výrazem mešůrs, ovšem zapsaném v podobě meššúrs, se můžeme setkat v českém překladu Mayova nejznámějšího románu Vinnetou. Tímto výrazem oslovuje postava Sama Hawkense muže: „Jen žádný strášek, mylady a meššúrs! Nemusíte se už ničeho obávat!“ V německém originále odpovídá uvedenému výrazu podoba Mesch’schurs, překladatel tedy nejspíš chtěl českému čtenáři co nejvíce přiblížit zvukovou podobu tohoto oslovení. A co přesně toto slovo označuje? Jedná se o záměrnou zkomoleninu francouzského oslovení messieurs, tedy ‚pánové‘.
kd
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Jak se v češtině správně vyslovuje název salátu coleslaw?
Odpověď:
Výraz označující zelný salát je v češtině poměrně nový a dosud není ve slovnících zachycen. Jde o slovo anglického původu (do angličtiny se adaptovalo z holandštiny). Obecně platí, že výslovnost přejímek by měla v češtině vycházet ze zvukové podoby v původním jazyce (cizí hlásky se však nahrazují domácími atp.), není ovšem výjimečné, že se vžije zvuková podoba odrážející např. grafickou stránku slova, což nelze označit a priori za chybu. V případě anglicismu coleslaw by tedy byla v češtině namístě adaptovaná výslovnost [koulsló], běžnější je však podoba [koleslaf] zohledňující více grafiku. K preferenci druhé varianty vede české mluvčí několik okolností: forma coleslaw evokuje slovanská jména typu Boleslav (na základě téže analogie proběhla zvuková adaptace výrazu i např. v polštině), zakončení [-slaf] jde na rozdíl od [-sló] bez problémů skloňovat a jednoznačně zařadit k rodu mužskému neživotnému (tj. zachází se s ním pak stejně jako s nadřazeným slovem salát); anglický původ výrazu není intuitivní a ne všichni znají jeho výchozí zvukovou formu, která je navíc od grafiky značně vzdálená, atd. Jak jsme zjistili z nahrávek v mediálních archivech, i u profesionálních mluvčích výslovnost [koleslaf] převažuje. Užívají ji také profesionální kuchaři, ačkoli jsou si mnohdy vědomi, že anglickému originálu neodpovídá (a v pořadech o vaření tento problém někdy tematizují). Je však samozřejmě na každém uživateli jazyka, kterou z podob ve své řeči zvolí. Domníváme se, že čeští posluchači jsou v současnosti zvyklí spíše na variantu [koleslaf], která evidentně nezpůsobuje žádné komunikační obtíže. Je naopak pravděpodobné, že výskyt „správnější“ varianty [koulsló] by vzbudil nežádoucí pozornost, případně vedl k nedorozumění (zachytili jsme např. situaci, kdy profesionální kuchař vyslovil [koulsló] a jeho žák si vyžádal opakování a vysvětlení daného jména, ačkoli samotný pokrm znal; v daném pořadu se pak již objevovala výhradně všeobecně srozumitelná podoba [koleslaf]).
vš
Zajímavé dotazy
Dotaz:
V poslední době velmi často narážím při porovnáních na spojení víc jak namísto víc než. Pokládám je za nespisovné. Mám pravdu?
Odpověď:
Ano, je to skutečně tak. Přestože se spojení víc(e) jak v běžném hovoru používá poměrně často a objevuje se nejenom v mluvených projevech, ale stále častěji i v projevech psaných, ve spisovných textech bychom ve funkci srovnávací spojky měli užívat pouze podobu víc(e) než (dotaci se podařilo navýšit na více než 150 tisíc eur). Výskyty spojení víc(e) jak a víc(e) než v databázi Českého národního korpusu sice dokládají nezanedbatelnou přítomnost nespisovné varianty (přibližně 62 500 výskytů), zároveň však ukazují, že podoby víc(e) než v úzu výrazně převládají (přibližně 1 886 000 výskytů).
Pro zajímavost ještě doplňme, že dotaz na vhodnost spojení více jak se v historii jazykového poradenství objevil již v roce 1919, kdy mu byla v časopise Naše řeč věnována část rubriky Listárna. Ani tehdy autor odpovědi užití tohoto spojení ve spisovné komunikaci nedoporučil, neboť uvedenou podobu pokládal „skoro obecně za nečeskou, ač se v řeči lidové vyskýtá často“.
hm
Zajímavé dotazy
Dotaz:
V knize Dětská farma od Eduarda Štorcha jsem narazila na spojení městský fysikát. Vůbec nevím, co si pod tím mám představit. Můžete mi poradit?
Odpověď:
Příruční slovník jazyka českého i Slovník spisovného jazyka českého vykládají fysikát (lze psát též fyzikát) jako ‚zdravotní úřad‘. Podle Ottova slovníku naučného z konce 19. století byly městské fysikáty zřizovány ve větších městech. Vedl je městský fysik, tedy graduovaný lékař, kterému byli podřízeni všichni okresní lékaři. Kdo se chtěl stát fysikem, musel složit fysikátní zkoušku. Městští fysici se nevěnovali jen lékařské praxi, zpravidla vykonávali též funkci soudních lékařů a starali se o veřejné zdravotnictví. Právě tato činnost i autorita městských fysikátů jsou dobře reflektovány v některých dokladech z výše zmíněné Štorchovy Dětské farmy, např.: „Namítá-li městský fysikát, že pražský vzduch obsahuje mnoho prachu a kouře, je to pravda…“ nebo „Fysikát města Olomouce zjistil totiž jakési zdravotní závady. Byly to: 1. Příliš veliký počet dětí. 2. V jedné místnosti prý kdysi byla houba. 3. Voda v potoce prý obsahuje tyfovou nákazu.“
kd
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Jak se říká člověku, který chová dravce a předvádí je například na základních školách nebo v rámci různých historických slavností? Mohl by to být sokolník, ale co když má třeba orla nebo sovu? Ptáčník chytá pěvce a prodává je na trhu. Ornitolog je široký pojem, ten se zabývá ptáky obecně. Jaký výraz je tedy vhodný?
Odpověď:
Vhodným výrazem je skutečně sokolník, a to bez ohledu na to, jaký druh dravého ptáka tento člověk chová. V tomto ohledu bohužel výkladové slovníky nezachycují realitu v její úplnosti a dané slovo definují poněkud úzce. Příruční slovník jazyka českého například výslovně uvádí, že sokolník je myslivec, který chová a cvičí sokoly k lovu. Slovník spisovného jazyka českého tvrdí totéž. Teprve novější Slovník spisovné češtiny zmiňuje, že jde o myslivce, který cvičí a používá k lovu jestřáby a káňata (původně sokoly), ani tento výčet ale není úplný. Sokolník tedy může chovat a cvičit skutečně jakékoli dravé ptáky, včetně sov a orlů.
Pro úplnost uveďme, že ornitolog je odborníkem v odvětví ornitologie (odvětví zoologie zabývající se studiem ptáků), nemá ale nic společného s myslivostí, což je činnost zabývající se chovem, ochranou a lovem zvěře. A ptáčník je podle Slovníku spisovného jazyka českého i Slovníku spisovné češtiny skutečně někdo, kdo chytá, lapá (drobné) ptáky na prodej nebo pro zábavu. SSJČ rovněž uvádí, že dříve se tento výraz používal pro obchodníka s ptáky.
vs
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Jak se v češtině správně píše a vyslovuje název ostrova Tchaj-wan?
Odpověď:
Standardizovaná podoba tohoto zeměpisného názvu je v češtině jak Tchaj-wan, tak i Taiwan (podle anglického přepisu). Jazykové příručky dosud obvykle doporučovaly pouze první z nich, oficiální geografické publikace Českého úřadu zeměměřického a katastrálního však uvádějí obě varianty.
V českém výslovnostním úzu se vyskytuje jak podoba [tchajvan], tak i [tajvan] či [tʰajvan]. Příčinami této variability může být právě nejednotnost grafické podoby názvu v češtině, vliv anglického přepisu a výslovnosti, někdy možná i snaha přiblížit se co nejvíce originálu atp. Vzhledem k tomu, že kolísání zde evidentně nezpůsobuje komplikace v porozumění, doporučujeme být v tomto ohledu tolerantní.
vš
Zajímavé dotazy
Dotaz:
V přijímacím testu na víceletá gymnázia měli žáci v jedné úloze napsat současné spisovné podstatné jméno, které je v 1. pádě čísla jednotného tříslabičné a je příbuzné se slovem stěna, skloňuje se podle vzoru „žena“. Moje dcera zvolila výraz stěnička. V řešení jsme nalezli, že to měla být slova nástěnka nebo zástěna. Lze výraz stěnička považovat za nesprávnou odpověď?
Odpověď:
Výraz stěnička je zdrobnělý výraz utvořený od podstatného jména stěna příponou -ičk(a). Výkladové slovníky češtiny uvádějí jen ta zdrobnělá slova, která se běžně užívají. Pokud jde o výrazy se zakončením -ička, jsou to např. hlava – hlavička, žába – žabička, voda – vodička, tráva – travička. Ani Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971), ani Slovník spisovné češtiny (1994) zdrobnělinu stěnička nezaznamenávají. Tento výraz jsme nenalezli ani v Českém národním korpusu. Pár dokladů nabízí vyhledávač Google, např. Vždycky, když něco podobného vidím a podívám se na ty dvě moje ubohé skříňky v obývací stěničce… Je tedy zřejmé, že toto slovo, třebaže je zcela systémově utvořené, není v současně češtině běžně používané. Na druhou stranu to, že není používané, žákyně vědět nemohla, protože neměla možnost si tuto skutečnost nikde ověřit. Na závěr je třeba konstatovat, že vytvoření ústrojného slova, přestože v autoritativních příručkách ani v ČNK zachyceno není, svědčí o autorčině dobré jazykové kompetenci.
is
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Několikrát jsem viděl a slyšel v médiích jméno běloruského prezidenta v podobě Lukašenka – bez Lukašenky. Myslel jsem, že správná podoba je Lukašenko – bez Lukašenka. Je zakončení na -a chyba?
Odpověď:
Z jazykového hlediska podoba Lukašenka chybná není. Existují totiž dvě varianty tohoto jména. U nás je známější ruská varianta zakončená na -o, Lukašenko, která se skloňuje podle vzoru „pán“ jako ostatní takto zakončená jména (2. p. Lukašenka), srov. Hugo, Kvido, Franco aj. Varianta zakončená na -a, tedy Lukašenka, je převzata přímo z běloruštiny a na základě zakončení se skloňuje podle vzoru „předseda“ (2. p. Lukašenky), srov. Svoboda, Maxa aj. Obě varianty tohoto jména jsou tedy z jazykového hlediska v pořádku. Je však třeba upozornit, že v českém prostředí je ustálená ruská varianta Lukašenko. Běloruská varianta Lukašenka je v českých textech spíše ojedinělá, proto se může stát, že ji čtenáři či posluchači budou považovat za nesprávnou.
ks
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Sloveso stopit/ztopit ve významu ‚odcizit, ukrást‘ se píše s předponou s-, nebo z-, (např. vrátný zručně stopil, či ztopil bankovku)?
Odpověď:
Řešení této otázky není zcela jednoznačné. Pravidla českého pravopisu slovesa stopit ani ztopit neuvádějí, nalezneme je však ve slovnících, které u slovesa v daném významu ‚krást‘ doporučují různá pravopisná řešení. Nejstarší Příruční slovník jazyka českého připouští obě varianty, Slovník spisovného jazyka českého pouze variantu stopit a Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost naopak jen variantu ztopit. Ve Slovníku nespisovné češtiny – nejedná se totiž o výraz z neutrální slovní zásoby – pak nalezneme znovu obě varianty. S těmi se ostatně setkáváme také v úzu, přičemž nelze říci, že by jedna či druhá nějak výrazněji převažovala. Rozhodnutí o správném pravopisu znesnadňuje skutečnost, že nelze jednoznačně určit, od kterého významu slovesa topit a jakým způsobem bylo sloveso s/ztopit odvozeno. Nezbývá nám proto než připustit obě varianty, tedy jak vrátný zručně stopil bankovku, tak vrátný ručně ztopil bankovku, jako správné.
bm
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Setkal jsem se se slovem protestovat ve významu „provádět testy“. Slovníky obsahují toto sloveso jen ve významu „dělat protesty, odporovat“. Je to tedy správné, když řekneme, že protestujeme populaci?
Odpověď:
Sloveso protestovat se v dosavadních slovnících skutečně vyskytuje pouze ve významu, který uvádíte: „vznášet protest, odporovat, ohrazovat se“ (viz Slovník spisovné češtiny). Nedá se říci, že by „provádět testy“ byl další význam tohoto slovesa. Jde totiž o odlišné sloveso, které vzniklo slovotvorně jinak, má jiný význam, jiné mluvnické vlastnosti a rovněž i jinou vazbu. Původní sloveso protestovat vzniklo podle Českého etymologického slovníku z latinského protestare spojením latinské předpony pro- a základu testari. I příbuzná podstatná a přídavná jména a příslovce obsahují obě tyto části: protest, protestant, protestující, protestně apod. Z hlediska mluvnického jde o sloveso nedokonavé. Naproti tomu nově vzniklé sloveso protestovat, přestože zní stejně, vzniklo přidáním české předpony pro- k původnímu slovesu testovat = „zkoušet, vyšetřovat testem“ (SSČ). Přidáním předpony pro- vzniklo sloveso dokonavé, takže zatímco větou protestujeme proti útlaku vyjadřujeme přítomnost, větou protestujeme populaci vyjadřujeme budoucnost. Navíc předpona pro- dodává slovesu další významový rys: intenzivní provádění, důkladnou činnost (podobně např. probádat, prozkoumat, propracovat). Vyjadřuje se tím, že má jít o důkladné provádění testů u mnoha lidí. Jak už bylo uvedeno, i syntakticky se obě slova liší, protože zatímco sloveso protestovat („odporovat“) se pojí s předložkou proti nebo za (protestovat proti něčemu/někomu, za něco/někoho), novější sloveso protestovat se pojí se čtvrtým pádem (protestovat někoho/něco). Jde o sloveso vzniklé zcela systémově, které naplňuje vyjadřovací potřebu mluvčích pojmenovat nový jev. Z hlediska jazykového tedy nelze proti němu nic namítat.
ks
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Jak by se měl skloňovat název nemoci covid-19?
Odpověď:
V mluvené komunikaci bychom s takovým názvem neměli problém, protože s ním můžeme zacházet jako se dvěma slovy: podstatné jméno rodu mužského neživotného covid a číslovka 19. V takovém případě pak podstatné jméno vzhledem k jeho zakončení skloňujeme pravidelně podle vzoru „hrad“ a číslovku ponecháme nesklonnou. Problém nastává v psané komunikaci, protože název obsahující číslici a spojovník je pravopisně netypický a spojuje obě části do jednoho grafického celku. Nabízí se úniková varianta s využitím opěrného podstatného jména nemoc nebo onemocnění. Pak v textu skloňujeme jen toto opěrné jméno a samotný název zůstává v nominativu jmenovacím, tedy v 1. p., např. s nemocí covid-19, bez nemoci covid-19 apod. Pokud bychom se chtěli obejít bez opěrného podstatného jména a kopírovali v psaném textu mluvenou komunikaci, pak bychom i u takto pravopisně nestandardního názvu měli část tvořenou podstatným jménem skloňovat, protože ani zápis se spojovníkem a číslicí by ohýbání slova neměl bránit. Proto doporučujeme název covid skloňovat: s covidem-19, bez covidu-19. V neformální komunikaci bez použití spojovníku a číslice se to děje zcela běžně: o covidu, s covidem apod.
ks
Zajímavé dotazy
Dotaz:
Jak se má správně v češtině vyslovovat název často prodávané léčivé a okrasné byliny agastache? Latinský název je Agastache. Někdy se setkávám s výslovností [agastáž], ale podle mě nemá opodstatnění vzhledem k původu slova v řečtině.
Odpověď:
Název této byliny bohužel žádné jazykovědné zdroje nezachycují. V tom případě je pro stanovení náležité výslovnosti nutné vycházet jednak z průzkumu úzu, jednak z původu daného pojmenování. Jak správně uvádíte, slovo agastache vychází z řečtiny a je v češtině totožné s latinským pojmenováním. Jeho grafická podoba možná může na některé uživatele jazyka působit dojmem, že jde o slovo původem např. z francouzštiny, a proto volí výslovnost [agastáš], která podle nich „zní“ francouzsky (z hlediska francouzštiny však není dlouhé [á] náležité). Zejména u méně známých cizích slov je tendence odlišit zvukovou a grafickou podobu u některých mluvčích značně silná, a to i v případě, že v jazyce původu se daný výraz čte v souladu s grafikou. Často také dochází k mylné identifikaci původu přejímek. V tomto případě však jakékoli ovlivnění přejímky francouzštinou není pravděpodobně namístě. Dostatečný a reprezentativní vzorek uzuální výslovnosti rovněž k dispozici není, avšak v nalezených dokladech jsme zaznamenali převážně výslovnost podle grafiky, tj. [agastache]. V jednom televizním pořadu se vyskytla i zmiňovaná podoba [agastáš], avšak pouze jako varianta, kterou již mluvčí dále neužívala (citace z titulků k pořadu: „Agastache anýzová, neboli také agastáž, ...“). Jiná mluvčí, ovšem v tomtéž pořadu, pak podle našeho názoru vyslovovala [agastaché] s dlouhým koncovým [é] (v titulcích však přepsáno stále krátce „agastache“), což může odpovídat zápisu „agastaché“, s nímž se lze rovněž občas na internetu setkat, nikoli však např. v Českém národním korpusu, který zachycuje zejména publicistické (redigované) texty, a pravděpodobně se neužívá ani v odborné literatuře. Koncové řecké étě, tj. dlouhému é, totiž v latinizovaných vědeckých názvech pravidelně odpovídá krátké e. Na základě uvedených skutečností tedy můžeme doporučit název agastache v češtině vyslovovat [agastache], protože řecká, respektive latinská slova se v češtině čtou v souladu s grafikou. Na závěr ještě doplňme, že jsme daný název vyhledali např. také v atlase bylin, který v případě nutnosti uvádí i výslovnost jmen, která se v češtině nečtou v souladu s grafikou. U hesla agastache však žádná takováto informace obsažena nebyla. Podobu [agastáš] (zapisovanou jako [agastáž]) jsme pak nalezli na internetu jako výslovnostní doporučení, veškeré doklady však vedly ke stejnému zdroji. Je tak možné, že výslovnost [agastáš] se mezi některými mluvčími rozšířila právě na základě této (podle našeho názoru mylné) informace vycházející pravděpodobně pouze od jediného mluvčího (autora daných webových stránek, nelingvisty) a že stejným způsobem kvůli nedostatku jiných, ověřených zdrojů pronikla i do televizního vysílání. Jak také vyplývá z jinojazyčných webů, např. v angličtině se lze u daného názvu také setkat s různými výslovnostními doporučeními, žádný z nich ale není ovlivněn francouzštinou.
vš
