Zajímavé dotazy


 

finská křestní jména

Dotaz:
Rád bych se zeptal, jak se správně skloňují finská ženská křestní jména Marja-Terttu a Seija.


Odpověď:
Křestní jméno Marja-Terttu má dvě části. První část Marja skloňujeme sice podle vzoru „žena“ (s jednou pravopisnou výjimkou: po měkké hlásce j následuje měkká koncovka -i), ale vzhledem k jeho zakončení na -ja je možné ve 3. a 6. p. užívat také koncovky vzoru „růže“. Druhá část Terttu zůstává vzhledem ke svému zakončení na -u nesklonná. Celé křestní jméno bychom tedy měli skloňovat následovně: 2. p. Marji-Terttu, 3. p. Marje-Terttu či Marji-Terttu, 4. p. Marju-Terttu, 5. p. Marjo-Terttu, 6. p. Marje-Terttu či Marji-Terttu, 7. p. Marjou-Terttu.
Křestní jméno Seija je rovněž zakončeno na -ja, proto se skloňuje stejně jako jméno Marja: 2. p. Seiji, 3. p. Seije či Seiji, 4. p. Seiju, 5. p. Seijo, 6. p. Seije či Seiji, 7. p. Seijou.

spojka nebo a spojovník na konci řádku

Dotaz:
Jak je to prosím s čárkou před spojkou nebo v případech jako „Peníze(,) nebo život!“, „Připoj se(,) nebo zemři.“ atp.? Pokud jde o první případ, setkala jsem se s názvem filmu s W+V Peníze nebo život, s knihou Peníze nebo život? (E. Hauserová, M. Haisová), a zároveň s příkladem Peníze, nebo život! ve Šmilauerově Novočeské skladbě (§ 942). Obecná pravidla znám, pročetla jsem si i poučení v akademické Mluvnici češtiny 3 (s. 467n.), ale stejně si pak s některými konkrétními případy nevím rady. Dále mi už dlouho vrtá hlavou, jak na konci řádku rozdělit spojení slovesa a spojky -li. Opět jsem se v textech setkala se všemi možnostmi, tedy: bude-|li, bude|-li a bude-|-li.


Odpověď:

Má-li nebo vylučovací platnost, čárku bychom psát měli. Často se od ní však upouští tehdy, je-li vylučovací pojetí zjevné (například z použití antonymních výrazů) a pokud jsou členy vyjádřeny jednoslovně (resp. pokud jsou obě části spojení pomocí spojky nebo minimálně rozvity). V případech Peníze nebo život! a Připoj se nebo zemři! lze čárku považovat za fakultativní – z výše uvedených důvodů ji můžeme i nemusíme napsat.
Objeví-li se nám spojovník na konci řádky, měli bychom jej opakovat i na začátku řádky následující (z důvodu odlišení spojovníku a čárky používané při dělení slov) – tj. bude-|-li.


mezující

Dotaz:
Chtěl bych vás požádat, pokud to bude možné, o výklad níže uvedeného slova, které je uvedeno v textu nálezu Ústavního soudu ČR. Pokoušel jsem se přesný výklad tohoto slova objevit na internetu, ale marně. Jedná se o slovo „mezující“. Ústavní soud toto slovo požívá ve spojení „mezující soused“ a „mezující pozemek“. Za výklad vám předem děkuji.


Odpověď:

Sloveso mezovat má doklady již ze staré češtiny – v dnešní době je však chápeme jako značně zastaralé. Poslední slovník, který je zachycuje, je Slovník spisovného jazyka českého, který je definuje jako ‚mít společné meze, sousedit, hraničit‘. Tvar mezující bychom tedy mohli přeložit jako ‚mající společné hranice‘ – mezující pozemek je jinými slovy pozemek, který má společné hranice s daným pozemkem (pozemkem, o kterém je řeč); mezující soused je pak majitelem (resp. správcem, pronajímatelem atp.) takového pozemku.


a. s. – s. r. o.

Dotaz:
Prosím, potřebovala bych poradit, zda se v následující větě za názvem společnosti píše čárka po a. s., nebo ne: Společnost XY a.s., byla založena v roce 2000.


Odpověď:
Podle pravidel o psaní čárek bychom měli výrazy a. s. a s. r. o. správně psát s mezerami po tečce za zkratkou a. (nebo s. r.) a tyto výrazy pak v souvislém textu oddělovat z obou stran čárkou, protože jde o přístavek (viz heslo spol. s r. o., s. r. o. – a. s. v rubrice Na co se nás často ptáte), tedy:
Společnost XY, a. s., byla založena v roce 2000.
Je-li společnost zapsána v obchodním rejstříku jinak, v textech právní povahy doporučujeme zachovávat podobu uvedenou v rejstříku. Pokud např. zkratka právní formy podnikání v rejstříku není oddělena čárkou, není ani důvod klást čárku za tuto zkratku. Interpunkce by pak (čistě teoreticky) vypadala následovně:
Společnost XY a. s. byla založena v roce 2000.


hrábě

Dotaz:
Slyšel jsem, že podle nových pravidel je možné slovo: hrábě psát i jako „hrábje“ (zahradnické náčiní). Byla to nějaká blbost anebo je to pravda?


Odpověď:
Podstatné jméno hrábě jako hrábje v žádném případě nepíšeme. Poslední, dosud platná Pravidla českého pravopisu vyšla v roce 1993.


Kaplanova-Meierova metoda

Dotaz:
Moc bych Vás prosila o radu při psaní složeného názvu „Kaplan–Meier metoda“. Skloňuje se jen druhé slovo (např. „podle Kaplan–Meierovy metody“)?


Odpověď:

Vzhledem k tomu, že je tato metoda pojmenována podle dvou vědců – Edwarda L. Kaplana a Paula Meiera –, měli bychom ve spisovném projevu skloňovat obě části spojení. Náležitě by tak měly být tyto tvary:
1. p. Kaplanova–Meierova metoda
2. p. Kaplanovy–Meierovy metody
3. p. Kaplanově–Meierově metodě
4. p. Kaplanovu–Meierovu metodu
5. p. Kaplanova–Meierova metodo
6. p. (o) Kaplanově–Meierově metodě
7. p. Kaplanovou–Meierovou metodou
Je třeba dodat, že se v běžném úzu často setkáváme s tvary, které se neskloňují vůbec (např. o Kaplan–Meier metodě), nebo které skloňují pouze druhou část (např. o Kaplan–Meierově metodě). Ve spisovných projevech doporučujeme se takovým podobám vyhýbat.


zadařit se

Dotaz:
V současné době často slýchám ve veřejných sdělovacích prostředcích a čtu i v novinách sloveso zadařit se. Co to znamená a je to jazykově správně?


Odpověď:
Sloveso zadařit se dosud žádné slovníky neuvádějí, protože je to slovo poměrně nové. Kombinuje významy podařit se, povést se, mít štěstí. Ve spojení Když se zadaří… ho můžeme podle kontextu interpretovat ve smyslu „když všechno půjde dobře; když se všechno povede, jak má; když budeme mít štěstí…“ Prozatím bychom toto sloveso nehodnotili jako plně spisovné a stylisticky neutrální, protože působí expresivně a není dosud jako spisovné mluvčími pociťováno. Rozhodně bychom ho neodmítali (tvoření nových sloves pomocí předpon je v češtině velmi produktivní a systémové), ale byli bychom opatrní, v jaké komunikační situaci ho užít (v oficiálním projevu bychom se s ním asi nesetkali).


název kyseliny

Dotaz:
Vážení, prosím o radu kde patří, případně nepatří mezera při psaní názvu následující kyseliny: kyselina 2- hydroxy 4- methyl- thiomáselná (hydroxyanalog methioninu).


Odpověď:
Správně se zapisuje: kyselina 2-hydroxy-4-(methylthio)máselná nebo zcela přesně podle IUPAC nomenklatury: kyselina 2-hydroxy-4-(methylthio)butanová (vzorec: CH3-S-CH2-CH2-CH(OH)-COOH).
Vysvětlení: základem je kyselina máselná (alias butanová: CH3-CH2-CH2-COOH). Ta je v poloze 2 (počítáno od karboxylové skupiny COOH) substituována hydroxylem – to je v názvu reflektováno předponou 2-hydroxy – a v poloze 4 má místo jednoho z vodíků navázanou skupinu CH3-S- nazývanou methylthio. Aby bylo jasné, že se jedná o substituent methylthio, dává se celý jeho název do závorek; bez nich by to totiž mohl být derivát kyseliny thiomáselné, která má v karboxylu místo jednoho kyslíku síru (COSH místo COOH).


barista

Otázka:
Mistrovství světa ve vaření kávy se účastní tzv. baristé – v sg. barista. Pro mě je tento termín nový, dosud jsem se s ním nesetkal. Mám pocit, že v Novém akademickém slovníku cizích slov se nevyskytuje. Můžeme jej považovat za spisovný?


Odpověď:

Slovo barista skutečně v žádném slovníku nenajdete – v našem prostředí se totiž jedná o poměrně nový mimojazykový jev. Barista (ve stejné podobě) pochází z italštiny, kde znamená přibližně totéž co barman. Výraz byl odvozen ze základového slova bar, které se užívá i v češtině a např. angličtině – avšak v Itálii se takto označují kavárny servírující různé druhy káv a alkoholické a nealkoholické nápoje (srov. např. anglické café).
Ve významu, v jakém je slovo zachyceno na českém internetu – tj. mistr v přípravě kávy, se užívá běžně v angličtině; můžeme tedy soudit, že se k nám slovo nedostalo přímo z italštiny, ale přes angličtinu.
Vzhledem k existenci tohoto slova v jiných jazycích, absenci českého ekvivalentu (mistr kávy je spíše opis, působí expresivně a může být zavádějící) a faktu, že z italštiny bylo do češtiny bez problémů převzato mnoho slov právě z kulinářské oblasti (namátkou i různé druhy kávy – espresso, latté, capuccino atd.), bychom toto slovo rozhodně neodmítali. Jeho jediným problémem je velmi nízká frekvence; z morfologického hlediska je velmi snadno začlenitelné do jazykového systému (lze ho bez problémů skloňovat podle vzoru předseda), navíc původně latinská činitelská přípona -ista se vyskytuje v mnoha slovech do češtiny přejatých dávno a nepociťovaných jako cizí (traktorista, kulturista atd.) a používá se i pro derivaci od výrazně cizích slovních základů (cellista).


shlédnout - zhlédnout

Dotaz:
Použila jsem ve vyučování televizní verzi Diktátu 2007 s panem Svěrákem. Bohužel jsem žákům nedokázala úplně jasně osvětlit, aniž bych jim v tom pravidle udělala ještě větší zmatek, proč tam je ve větě „Shora z visuté lanovky jsme zhlédli celý areál zoo…“ písmeno z- na začátku slovesa zhlédly a neřídíme se zde pravidlem, že při pohledu shora dolů, píšeme u sloves s- (vždyť i ve větě přímo je uvedeno, že zhlédli shora!)?


Odpověď:
V této větě je ve slově zhlédnete skutečně namístě předpona z-, i když slovesa zhlédnout užil autor diktátu záměrně v kontextu, ve kterém by se na první pohled nabízelo užití slovesa shlédnout.
Sloveso zhlédnout je synonymní se slovesy prohlédnout si, spatřit, vidět a užíváme ho bez předložky ve spojeních jako zhlédnout výstavu, film a stejně tak i zhlédnout celý areál zoo, zhlédnout krásné pražské okolí. Slovesa shlédnout užijeme v případě, že chceme vyjádřit pohled shora dolů. Toto sloveso se však na rozdíl od slovesa zhlédnout nikdy nepojí s předmětem ve 4. pádě bez předložky. Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení (Academia 2005) uvádí pouze možnosti shlédnout na něco, na někoho, někam. Proto píšeme shlédnout ze skály do údolí, shlédnout z lanovky na areál zoo.
Ve větě …zhlédnete celý areál ZOO i krásné pražské okolí užijeme tedy slovesa zhlédnout, bez ohledu na to, zda dané objekty zhlédneme z auta, z vlaku či z lanovky.


bio řepný cukr

Dotaz:
Prosím o radu, jak psát předponu „bio-“. Vím, že se píše dohromady slovo „biospotřebitel“, „bioprodukty“, „biokvalita“. Jak je to ale s přídavnými jmény jako „bio řepný cukr“ nebo „bio škrobový sirup“?


Odpověď:

Chceme-li pravopisem naznačit, že „značka“ bio patří k názvu celého dvojslovného produktu, nezbývá než psát bio zvlášť. Proti psaní dohromady s přídavným jménem mluví věcná skutečnost: biořepný by znamenalo vyrobený z biořepy, bioškrobový by znamenalo vyrobený z bioškrobu. To však evidentně výrobce nemá namysli – chce velmi pravděpodobně vyjádřit to, že všechny složky, které jsou součástí bio řepného cukru (resp. bio škrobového sirupu) jsou „biologicky čisté“, nejen řepa (resp. nejen škrob). Z věcného hlediska by bylo sice možné psát řepný biocukr, popř. škrobový biosirup (bio by tak vyjadřovalo kvalitu celého výrobku), ale proti tomu stojí slovosledný úzus: Je obvyklé, aby bio stálo v čele celého dvojslovného pojmenování.
K tomu je však třeba ještě dodat, že víceslovných názvů s první složkou bio je výrazně méně než názvů jednoslovných, které píšeme dohromady: biopotraviny, biozátěž, biovýrobce apod.
Vždy by ovšem bylo možno místo zkratkového bio užít opisu, např. výrobek s certifikačním označením bio, zvíře z ekologického chovu, výrobek bez chemických konzervačních přísad apod.


bulík – buličí – bulet

Dotaz:
Rád bych se Vás zeptal, co přesně znamená slovo „bulík“? Často se používá ve spojení „věšet bulíky na nos“. Jsou od slova „bulík“ odvozena i slova „bulet“ (brečet) a „buličí“ (buličí oko – toto spojení sice znám, ale též nevím, co znamená)? Předem děkuji za odpověď.


Odpověď:
Slovo bulík definuje Slovník spisovného jazyka českého jako 1. mladý vůl, volek; 2. hlupák. Spojení věšet někomu bulíky na nos by tedy bylo volně možné přeložit dělat z někoho vola.
Buličí oko je lidové označení sasanky. Sloveso bulet je původu zvukomalebného (srov. citoslovce bú při brečení), vývojovou souvislost se slovem bulík tak nejspíše nemá.


vysutý – visutý

Dotaz:
V Pravidlech českého pravopisu jsem našel tyto možnosti pravopisu slova: „vysutý (vysunutý) : jiné je visutý (visící)“. První možnost („vysutý“) jsem nenalezl ani ve Slovníku spisovné češtiny. Je tato varianta správná?


Odpověď:

Přídavné jméno vysutý je uvedeno naposledy ve starém Slovníku spisovného jazyka českého a znamená ‚dopředu vyčnívající‘ (dnes bychom v tomto významu použili spíše výraz vysunutý). Výraz visutý naopak znamená ‚zavěšený, upevněný shora‘ (visutý most) nebo ‚položený nad něčím jako stupeň‘ (visuté zahrady).


s třema nohama

Dotaz:
Chtěla bych se Vás zeptat, jak by se skloňovala číslovka tři např. ve spojení s nohama (ve smyslu částí těla). Pokud vím, tak správné skloňování číslovky tři je v tomto pádu třemi, ale věta kočka se třemi nohama mi nepřijde správná. Je tedy možné usuzovat, že se použije tvar třema, podobně jako je tomu u číslovky čtyři (tzn. kočka se čtyřma nohama)?


Odpověď:
V daném případě jde o končetiny živé bytosti, proto je přirozenější užít tvar nohama, přestože tento tvar je zakončen na duálovou koncovku -ma, která od původu označuje výskyt jevu v páru. Spojení podstatného jména noha označujícího končetinu živé bytosti a jiné číslovky než číslovek dva či oba je tedy vlastně nelogické. Tvar s koncovkou podle vzoru „žena“, tj. se třemi nohami, by však označoval neživou skutečnost: starý stůl se třemi polámanými nohami. Užití tvaru nohama je tedy nevyhnutelné a musí mít nutně důsledky i pro koncovku číslovky: kočka se třema nohama.


výsypný – vysýpací

Dotaz:
Rád bych se zeptal na přípustnost tvarů výsypný a vysýpací, případně jestli se jejich významy nebo užití nějak liší, pokud jde o průmyslová zařízení, které vysypáváním vyprazdňují. Hledání na internetu mi vrátilo mnoho výskytů slova „vysýpací“, většinou ve spojení s „vysýpací výškou“, tuším, nějakých nakladačů. Naproti tomu Slovník spisovné češtiny uvádí pouze „výsypný“. Je tvar „vysýpací“ gramaticky nesprávný, nebo např. jen nevhodný a přijatelný v technickém žargonu? Nebo se jedná o správně utvořené adjektivum od nedokovaného „vysypávat“?


Odpověď:
Jednosvazkový Slovník spisovné češtiny obsahuje jen kolem 50 tisíc hesel, není v něm tedy vše, zejména ne méně častá a odborná slova.
Obě přídavná jména, výsypný a vysýpací, jsou správně utvořena a obě mají stejný význam, který bychom mohli stručně popsat jako ‚určený či zařízený k vysypá(vá)ní‘. Rozdíl mezi nimi je v jejich využití. V technickém vyjadřování se ustálilo přídavné jméno výsypný, např. výsypný prostor, výsypný žlab, výsypný otvor, výsypná nádrž, výsypný vůz, výsypný člun; výsypné zařízení i vysýpací zařízení. (Kdybychom měli k dispozici technické normy, mohli bychom zjistit, které z obou – a v kterých spojeních – bylo přijato jako závazný technický termín.)
Přídavné jméno vysýpací se užívá řidčeji.
Vedle toho existuje ještě přídavné jméno výsypkový, utvořené od podstatného jména výsypka, užívaného v hornictví. Výsypka je stavba, v níž jsou ukládány horniny ze skrývky při povrchovém dobývání (odtud i výsypkový stupeň).


Kremže – kremžská hořčice

Dotaz:
Prosím o laskavé sdělení, jaký je český název tohoto rakouského města. Je to „Kremže“ či „Křemže“? Pokud „Křemže“, od čeho je pak kremžská hořčice? Nebo to má zcela jiné souvislosti?


Odpověď:

České jméno dolnorakouského města Krems an der Donau zní Kremže; název kremžské hořčice skutečně souvisí s názvem tohoto města. Výtvarníci znají rovněž kremžskou bělobu.


rezervovat – zarezervovat

Dotaz:
Pracuji u autobusové společnosti a často zde používáme slovo „rezervovat“. Zajímalo by mě, jestli je v pořádku i slovo „zarezervovat“. Bylo nám řečeno, že „zarezervovat“ už není správný výraz, protože předpona „za-“ je navíc, je už přidána nesprávně. Chtěla jsem si tuto informaci ověřit, protože sloveso „rezervovat“ bych určila jako nedokonavé (často rezervovat), takže jako protiváhu slovesa dokonavého bych určila „zarezervovat“.


Odpověď:

Sloveso zarezervovat vzniklo patrně jako dokonavý protějšek nedokonavému rezervovat. To má samozřejmě své důsledky pro sémantiku – dobře to dokládají následující příklady. Můžeme říci jak větu Pepa včera hotel nerezervoval, protože na to neměl čas, tak i Pepa včera hotel nezarezervoval, protože na to neměl čas. Obě věty můžeme považovat za synonymní. Věty Pepa včera hotel nezarezervoval, protože byl hotel plně obsazen a Pepa včera hotel nerezervoval, protože byl hotel plně obsazen oproti tomu jako synonymní hodnotit nelze – v prvním případě říkáme to, že Pepa s rezervací neuspěl, v případě druhém se říká, že tuto činnost ani neprováděl.
I když tento rozdíl není příliš velký a neprojevuje se ve všech kontextech, v nichž lze daná slovesa použít, považujeme to za důvod, který existenci výrazu zarezervovat plně opodstatňuje.


Uprka – Úprka

Dotaz:
Mám dotaz na přesnou podobu jmen malířů, navíc bratrů, v literatuře ina internetu jsem našla tyto podoby: Joža Uprka (s krátkým U) a Franta Úprka (s dlouhým Ú). Je toto opravdu správně?


Odpověď:

Domníváme se, že by měla být jména obou bratrů psána stejně. Prošli jsme encyklopedie, kterými disponujeme, a všude bylo jméno Uprka psáno s krátkým u, jedině ve starém Ottově slovníku naučném bylo ú dlouhé. Výskyty na internetu ukazují (jak ostatně sama píšete), že je psaní ú/u v tomto jménu rozkolísané. Vzhledem k tomu, že se oba bratři narodili zhruba v polovině 19. století, je dokonce možné, že byl zápis jejich jména rozkolísaný i za jejich života, protože čárka nad ú se na počátku slov začala psát až po roce 1848 (a v některých příjmeních ještě později).
Jinými slovy, nelze striktně říci, jestli psát ú dlouhé nebo u krátké. Domníváme se však, že by snad bylo vhodnější přiklonit se k řešení z novějších encyklopedií a psát u krátké.


římské číslice

Dotaz:
Můžete mi, prosím, potvrdit moji domněnku, že římská čísla jsou číslovky?


Odpověď:

Domníváme se, že takové tvrzení není zcela přesné, a to především z toho důvodu, že se jedná o dva pojmy z jiných oblastí. Pojem „číslovka“ užíváme pro jeden ze slovních druhů, zatímco pojem „ římská číslice“ se týká otázky způsobu zápisu slova. Lze nicméně říci, že římskými číslicemi bývají v textu označovány číslovky.


psaní čísel

Dotaz:
Chtěla bych se poradit ohledně slovního vypsání částky 85.135.000 Kč. Mám správně uvedeno slovy: Osmdesátpětmilionůstotřicetpěttisíc korun českých? Minulý týden nás lektor semináře „Úprava písemností“ upozorňoval na psaní velkých počátečních písmen u částek vypisovaných slovně. Tak teď nevím, která varianta je správně.


Odpověď:

Číslovky vyšších číselných řádů píšeme dohromady pouze v malém počtu specifických případů (např. na pokladních složenkách), a to z bezpečnostních důvodů. Všude jinde bychom měli psát osmdesát pět milionů sto třicet pět tisíc korun českých. Pro psaní velkého písmene zde není žádný důvod, dokonce by to bylo i proti obecným zásadám pro psaní velkých písmen. Mrzí nás, že Vám lektor podal mylné informace. Naše tazatele se snažíme varovat před obdobnými školeními a kurzy s tematikou obchodní/úřední korespondence a českého jazyka, které vedou lektoři bez odpovídajícího lingvistického vzdělání.