Zajímavé dotazy

Odpověď:
Podle našeho názoru rozhodně nejde o pojmenování stylově neutrální. Patří totiž do skupiny slov odvozených od základových slov, která sama o sobě nejsou neutrálním pojmenováním dané skutečnosti, srov. např. spis. neut. běh na 800 m – slang. půlka a odtud půlkař; podobně např. čerpací stanice – pumpa – pumpař aj. Do spisovného projevu patří v podobných případech odvozeniny od neutrálního pojmenování: běžec, čerpadlář, popř. opisy: závodník v běhu na 800 m, pracovník čerpací stanice. V případě véčkaře sledujeme linii strana Věci veřejné – véčka – véčkař a v té je i samotné slovo véčko, tj. pojmenování hlásky a písmene v a skutečností tímto písmenem označených, výrazem hovorovým.
Véčkař podle našeho názoru stojí stylově ještě o něco níže než véčko, není tedy ani výrazem hovorovým, avšak okolnosti vzniku mu pomáhají dostat se i do projevů oficiálních, tj. takových, v nichž by se očekávalo užití výlučně spisovných jazykových prostředků. Okolnostmi vzniku rozumíme konkrétně jednak poněkud vzrušenou a emocionálně nabitou atmosféru předvolební kampaně, jednak vysokou frekvenci užití v rámci kampaně. To vše pomáhá k proniknutí a udržení véčkaře ve veřejném diskurzu. V emotivní atmosféře se snáze odhlíží od neobvyklosti či nepřiměřenosti jazykového prostředku. Kromě toho je velkou výhodou véčkaře také jeho jednoslovnost, a tedy úspornost.
Označení véčkař proto nemůžeme do spisovných projevů doporučit. Alespoň prozatím to není možné. Každý jazykový prostředek však prodělává různý vývoj a nemůžeme vyloučit, že pronikl-li do spisovných projevů za okolností, které to usnadnily, možná se udrží a frekvence užití a automatizace jeho příznak postupně neutralizují. V této fázi vývoje, tedy na samém začátku fungování daného jazykového prostředku, ho však nemůžeme hodnotit jinak.

Odpověď:
Nejasnosti a rozpaky kolem užívání a především okolo přesného rozlišení slov zeměměřický a zeměměřičský jsou letité. Poměrně často se setkáváme i s tím, že se lidé domnívají, že slovo zeměměřický není správně a že je v něm nedopatřením zapsáno c místo náležitého čs.
Čeština však zná oba výrazy:
Vědní obor zabývající se měřením a zobrazováním zemského povrchu se jmenuje geodezie nebo také zeměměřictví. Odvozené přídavné jméno zeměměřický je synonymem pro geodetický. Setkáme se s ním např. v názvech: Český úřad zeměměřický a katastrální; Střední průmyslová škola zeměměřická, Praha 9.
Pro pracovníka v zeměměřictví lze užít buď označení geodet, nebo zeměměřič. Z názvu povolání se odvozuje přídavné jméno zeměměřičský. Např. zeměměřičské pomůcky a přístroje jsou pomůcky a přístroje pro zeměměřiče; zeměměřičský figurant pomáhá zeměměřiči při zaměřování.

Odpověď:
Výraz mezitímní je zachycen ve Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ) jako synonymum slov zatímní, prozatímní, předběžný (poslední dvě se užívají běžně). Podle slovníku se výraz uplatňuje v odborných textech, např. v účetnictví (mezitímní kalkulace, rozvaha); v právních textech (mezitímní opatření, rozsudek). Tomu odpovídají i nepočetné doklady v Českém národním korpusu: mezitímní účetní uzávěrka, mezitímní rozhodčí nález, mezitímní verdikt rozhodčího senátu, mezitímní rozsudek.
Nejde tedy o výraz nesprávný, ale zřídka užívaný a vázaný jen na určitý typ textu.
V SSJČ a Příručním slovníku jazyka českého je u slova mezitímní uveden ještě i řídce užívaný význam ‚mezi něčím jsoucí‘. Jeho užití ilustruje příklad z textu J. Nerudy: Rozbije se tržiště od Dunaje až do vnitřního města, všemi mezitímními ulicemi a náměstími.

Odpověď:
Doklady, které jste nalezl, bezpochyby svědčí o tom, že grafické odlišení hranic mezi morfy považují někteří pisatelé za potřebné a funkční, avšak argumentaci ve prospěch širší aplikace psaní neiniciálních morfů s velkými písmeny chybí jednak pohled z hlediska dosavadní kodifikace, jednak ověření, zda uvedený způsob zápisu je v určitých typech pojmenování skutečně natolik preferovaný, abychom u některých typů museli přehodnotit způsob jejich zápisu. Ověření druhého „jednak“ je značně obtížné, pojmeme argumentaci raději z pohledu stávající kodifikace a z pohledu komunikačního. Situaci přitom poněkud znepřehledňuje, že na podporu určitého způsobu psaní názvů výrobků uvádíte i pojmenovací typy, které neoznačují výrobky. Pokusíme se v následujícím rozkladu ukázat, že na psaní velkých písmen u neiniciálních morfů nelze pohlížet zcela obecně, je vždy nutno přihlížet k typu pojmeno(vá)vané skutečnosti.
První větší skupinu tvoří pojmenování řekněme tradičního typu. Z pohledu dosavadních kodifikačních příruček je tyto tradiční typy rovnou možno označit prostě za chybný zápis. Týká se to zejména poměrně frekventovaných typů pojmenování osob s průhlednou slovotvornou stavbou: antiWagner, miniMarshallův, u kterých dosavadní kodifikační příručky doporučují přenést psaní velkého písmena na počátek slova: Antiwagner, Minimarshallův. Tento zápis se v praxi v převážné většině případů dodržuje. Mohli bychom uvést i celou řadu dalších příkladů: Antiklaus, Nečech, Pseudokallisthenes, Praslovan atd. Těmto tradičním typům se blíží také ještě exNerez/Exnerez.
Typ PragoData je rovněž určitým vybočením z tradice, srov. např. dnes již spíše historické informační zařízení stejnojmenné firmy Pragotron na českých nádražích.
Do druhé skupiny náleží pojmenování nová, kodifikačními příručkami dosud nereflektovaná; e- a i- v označení elektronických a internetových produktů se patrně dobře vžilo, a to i v oficiální spisovné komunikaci. (Pozn.: z hlediska slovotvorné utvářenosti jde však o typy zcela odlišné od ostatních uvedených, lze e- a i- hodnotit jako prefixy?) Totéž platí pro nejroztodivnější názvy firem, výrobků a produktů typu proFem, inProjekt atd. Pak jsou tu ještě typy spíše hravé, jako je HaDivadlo a typy zcela periferní, tj. hojně kolísající pornoOscar / pornooscar / Pornooscar / Porno Oscar / porno Oscar... Pokud se tedy rozhodnete pro zápis pojmenování výrobku s velkým písmenem uvnitř slova a pokud nepůjde o typ, který jsme výše označili jako „tradiční“, pak v současném jazykovém prostředí bude s největší pravděpodobností přijat a nebude posuzován jako závažné porušení pravopisné normy. V obchodní a komerční praxi, a to i ve spisovné komunikaci dané oblasti, je dnes již užívání netradičních grafických inovací považováno za noremní. Na základě poradenských zkušeností můžeme ještě dodat, že názvy začínající malým písmenem často působí problémy, mají-li se napsat na začátku věty. Porušení tradiční jistoty velkého písmena na začátku věty řadu uživatelů češtiny znejistí a někdy také bývá považováno za nevhodné a nefunkční. Podle našeho názoru je užití malého písmena na začátku názvu možno označit přinejmenším za nevýhodné.

Odpověď:
Kdy přesně se lidé potulní, jdoucí světem, začali označovat jako světští, se z žádné jazykové příručky nedozvíme. Význam ‚jdoucí světem, potulný, kočovný‘ uvádí u hesla světský z jazykových slovníků pouze Příruční slovník jazyka českého, který začal vycházet ve třicátých letech 20. století a zachycuje slovní zásobu přibližně od roku 1870. Přitom Jungmannův slovník, který je o sto let starší, slovo světský v tomto významu neuvádí (najdeme zde však heslo světák s významem ‚ tulák, světoběžník‘). Zajímavé pojednání o jazyce světských a okrajově také o tom, kdo to byli světští, nalezneme ve Slovníku nespisovné češtiny (Maxdorf, 2009; str. 28). Podle zde uvedeného byli světští potomky jedné skupiny Romů, kteří se smísili s českým obyvatelstvem. Jejich obživou byla práce u kolotočů či u cirkusu a živili se také jako artisté.

Odpověď:
Slovo viď je citoslovce vzniklé patrně ustrnutím starobylého slovesného tvaru vědě (s významem ‚vím‘). Se slovesem vidět citoslovce viď od původu nesouvisí, psaní s i uvnitř slova podle Rejzkova Českého etymologického slovníku svědčí o tzv. kontaminaci s vidět, tudíž o jakémsi mylném připodobnění na základě podobnosti tvarů obou sloves. Není proto dost dobře možné a ani účelné uvažovat u tohoto výrazu v současném jazyce o slovesných kategoriích, spokojme se s tím, že jde o citoslovce.

Odpověď:
Přestože výraz suťoviště ve slovnících není, nemusíme hledat žádnou náhradu, protože slovo je z jazykového hlediska naprosto v pořádku. Názvy míst podle toho, co se na nich nachází, pěstuje, co na nich roste apod., se nejčastěji odvozují právě příponou -iště/-isko. Základem pro odvození mohou být podstatná jména i slovesa. Názvy s příponou -iště často označují místa jako otevřené, volné plochy: bahniště, strniště, spáleniště, smetiště, pískoviště, hradiště, tábořiště, nocležiště, brambořiště atd. Do této skupiny slov můžeme bez obav přiřadit i slovo suťoviště. Jeho výskyty jsou doloženy na internetu i v Českém národním korpusu, např.:
louky přecházejí v rozlehlá suťoviště a sněhová pole; vápencové skalky a suťoviště se tady střídaly s porostem jeřabin, zakrslých borovic a keřů; nejdřív nás čeká úmorný výstup suťovištěm; v takovém suťovišti rostou výborně všechny vysokohorské, ale i stepní rostliny.