ČJA 1, Praha 1992 (dotisk 2004); ČJA 2, Praha 1997; ČJA 3, Praha 1999; ČJA 4, Praha 2002; ČJA 5, Praha 2005; ČJA. Dodatky, Praha 2011.
2. elektronické, opravené a doplněné vydání Českého jazykového atlasu najdete zde:
Stěžejní dílo české bohemistiky včleňující dialekty do kontextu českého národního jazyka v pohledu diachronním a synchronním, a to ve třech rovinách: Zkoumá se mluva 1) venkovská, 2) městská a) v městech na nářečním území, b) v městech v pohraničí, tedy na území nově dosídleném po roce 1945. Pozornost je věnována též jazyku v českých enklávách v zahraničí (Polsko, bývalá Jugoslávie – dnes Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Srbsko –, Rumunsko). Jazyková situace je začleněna do souvislostí západoslovanských a opatřena zevrubnou obecnělingvistickou, dialektologickou a etymologickou charakteristikou. Nové metodické postupy umožňují zachytit komplexní jazykovězeměpisný obraz českých dialektů, ozřejmit jazykový vývoj a kontakty se slovanskými i neslovanskými jazyky.
Obsáhlý materiál byl získán přímými terénními výzkumy v 60. a 70. letech 20. století na základě Dotazníku pro výzkum českých nářečí (1964–1965), který ve svých dvou částech – lexikální a gramatické – obsahoval celkem 2 649 položek. Výzkum se uskutečnil ve 420 venkovských lokalitách na území tradičního českého osídlení a ve vybraných lokalitách na českých jazykových ostrůvcích v Polsku (1 obec), v bývalé Jugoslávii 7 obcí (dnes: Bosna a Hercegovina – 1 obec, Chorvatsko – 4 obce, Srbsko – 2 obce) a v Rumunsku (5 obcí). Do výzkumu bylo zahrnuto i 57 městských lokalit na území Česka, z toho 20 v pohraničí.
Specifikem ČJA je zobrazení jazykového materiálu v generačním rozvrstvení: Na tradičním venkově byli základní zkoumanou generací nejstarší žijící obyvatelé, zaznamenávaly se však i eventuální rozdíly v úzu generací mladších. Stav ve městech s nářečním okolím reprezentuje materiál shromážděný jednak u nejstarší generace, jednak u generace mladé (zastoupené informátory ve věku 14–15 let). Situace ve městech pohraničních je představena územ pouze mladé generace.
První tři svazky jsou věnovány vybraným okruhům lexikální zásoby (první svazek – místní a domácí prostředí, člověk; druhý svazek – zahrada a sad, živočišstvo, les a rostlinstvo, krajina, čas a počasí, vesnice dříve a nyní, zábavy a zvyky; třetí svazek – polní zemědělské práce, hospodářská usedlost, zemědělské nářadí a nástroje, dobytek, drůbež). Obsahem čtvrtého dílu jsou jevy morfologické. Pátý svazek se zabývá problematikou hláskoslovnou a syntaktickou. Připojen je oddíl věnovaný adverbiím, oddíl pojednávající o názvech reálií spjatých s městem a mluvou mládeže a kapitola shrnující jazykovězeměpisné informace o areálovém členění dialektů českého národního jazyka. Jsou zde publikovány svodné mapy izoglosových svazků: některé z nich ohraničují areály v literatuře již popsané, jiné vymezují areály doposud neznámé, jejichž existence se plně projevila až zásluhou ČJA. Poslední svazek, ČJA. Dodatky, zachycuje zejména materiálovou a technickou základnu ČJA: soupis zkoumaných lokalit, úplný dotazník, charakteristiky zkoumaných obcí, ukázky nářečí (včetně audiozáznamů na dvou CD), rejstříky zkoumaných položek, zaznamenaných výrazů a autorů, a navíc také kompletní dialektologickou bibliografii od roku 1968.
Základním postupem při výkladu je jazykovězeměpisná metoda. Vychází se ze zeměpisné projekce zkoumaného jevu a z jeho analýzy z hlediska strukturního jak ve vztahu k jazykovému systému, tak ve vztahu k ostatním nářečním ekvivalentům v jejich územní distribuci. Každému sledovanému jevu je věnována mapa a komentář.
Mapy nejsou analytické (metoda, kdy v každém bodě sítě reprezentujícím jednu vesnici nebo město je příslušný ekvivalent/doklad uveden ve formě grafického zápisu nebo symbolu), ale syntetické: jsou využívány především plošné zobrazovací prostředky. Hlavním prostředkem zobrazení jsou areály vymezené liniemi (izoglosami) ohraničujícími oblast výskytu určitého nářečního ekvivalentu, a to společně s nápisem uvnitř areálu. Ekvivalenty s nekompaktním výskytem bývají vyznačeny šrafováním. Izolovaný nebo rozptýlený výskyt nářečních podob je pak doplňkově zobrazován pomocí symbolů.
Komentář je rozdělen na 6, popř. 7 oddílů. První oddíl obsahuje strukturovaný výčet všech zaznamenaných podob. Pravidelně se obměňující hlásky jsou zde podtrženy. Tím se odkazuje na abecední soupis pravidelných regionálních hláskových obměn a na jejich zeměpisný rozsah zobrazený na šesti mapách v úvodu všech dílů (PRO A–F; např. zápis dlouhý zastupuje realizace dlouhej, dlouhij, dlóhé, dłóhé, dłúhí, dłúhý, dłuhy, dług'i aj.). Druhý oddíl komentáře vysvětluje mapovanou položku ze sémantického hlediska, uvádí příslušnost k jazykovým rovinám (rozdíly hláskoslovné, morfologické, slovotvorné, lexikální a syntaktické) a generalizuje poznatky o položce, které byly získány během výzkumu. V třetím oddílu je popsána jazykovězeměpisná situace zobrazená na mapě. Výklad usnadňuje orientaci při čtení mapy a uvádí mapované jevy do vzájemných souvislostí. Čtvrtý oddíl obsahuje abecední soupis mapovaných výrazů, které jsou charakterizovány z hlediska nářečního zařazení. Jsou zde uvedeny odkazy na českou a ostatní západoslovanskou literaturu (slovníky, mluvnice) a stručný etymologický výklad. V pátém oddílu jsou uvedeny doklady z českých jazykových enkláv v Polsku, v Bosně a Hercegovině, v Chorvatsku, Srbsku a v Rumunsku. Šestý oddíl uvádí odkazy na paralelní mapy v dalších západoslovanských atlasech a na hesla v dotaznících OLA (Obščeslavjanskij lingvističeskij atlas) a ALE (Atlas Linguarum Europae). Eventuální sedmý oddíl pojednává o související položce, která nebyla mapována samostatně.
ČJA se neobrací jen k uzavřené skupině odborníků. Jak způsobem výkladu, tak mapovým zobrazením jazykových jevů zpřístupňuje českou nářeční problematiku i široké čtenářské obci. Soubor čítající na 1 600 map je korpusem dostatečně obsáhlým a reprezentativním, aby se mohl stát předmětem dalších srovnávání. Ukazuje se např., že ještě v závěru 20. století lze zaznamenat řadu případů, kdy jsou jazykové jevy velmi ostře územně vymezeny.
Vydáním ČJA se jazykovězeměpisná bádání zdaleka neuzavírají. Šestisvazkové dílo nejen prohlubuje naše poznání o vývoji dialektů v pohledu diachronním, ale poskytuje i východisko pro popis soudobého stavu běžné mluvy. Předkládá první souhrnnou informaci o zeměpisném rozšíření nářeční slovní zásoby – třebaže mnohdy spojené s tradičním způsobem života – a přináší svědectví o distribuci morfologických a hláskoslovných variant v jazyce neoficiální, soukromé komunikace. Morfologický a zejména hláskoslovný systém, jak známo, podléhají pozvolnějšímu vývoji než lexikální zásoba: proto má stav zachycený v ČJA pro poznání soudobých tendencí mimořádný význam.
ČJA 1–5 se umístil na 2. místě v soutěži Slovník roku 2008, pořádané jednotou tlumočníků a překladatelů, a získal 1. cenu poroty za výkladový slovník.
V roce 2016 bylo dokončeno 2. elektronické, opravené a doplněné vydání ČJA (ve formátu PDF). V současnosti se pracuje na vytvoření HTML verze; dosud byly veřejnosti zpřístupněny svazky ČJA 1–4.
