Česká reflexivní deagentizace v diachronním pohledu

Tématem knihy je reflexivní deagentní konstrukce v češtině, tedy gramatická konstrukce tradičně označovaná jako zvratné pasivum, v  níž je sloveso užito v reflexivní formě a pozice syntaktického subjektu není obsazena agentem. Konstrukce je nahlížena především z perspektivy diachronní. V teoretické části jsou dosavadní poznatky o této konstrukci zasazeny do kontextu mezinárodní (především typologické) literatury orientované na problematiku reflexivity a deagentnosti i literatury teoretické (především gramatikalizační), část analytická pak představuje materiálový výzkum užívání zkoumané konstrukce v českých textech z 15.–17. století. Analýza se soustředí na jednotlivé morfosyntaktické, sémantické i pragmatické rysy zkoumané konstrukce a identifikuje typické kontexty, v nichž se užívala, zvláštní pozornost je přitom věnována víceznačným užitím, která jsou z diachronního hlediska klíčová, neboť odpovídají potenciálním zdrojovým kontextům předpokládaného gramatikalizačního procesu.