Etymologický slovník jazyka staroslověnského

Hlavní redaktoři: Eva Havlová (1.–6. sešit) – Adolf Erhart (6.–12. sešit) – Ilona Janyšková (od 13. sešitu); kolektiv etymologického oddělení

Academia, Praha

od 15. sešitu Tribun EU, Brno

Seš. 16: sьde – trъtъ. 2012. S. 935–994. Doplňky k bibliografickému aparátu V (s. XXVI – XXIX).

Seš. 15: srъdьce – sь. 2010. S. 871–934.

Seš. 14: sice – srъdobolja. Doplňky k bibliografickému aparátu IV. 2008. S. 815–870.

Seš. 13: rasti – sice. 2006. S. 751–814.

Seš. 12: p opъ – rasti. Doplňky k bibliografickému aparátu III. 2004. S. 695–751.

Seš. 11: patrachъ – -p oditi. 2002. S. 631–694.

Seš. 10: obrěsti – patěna. 2000. S. 567–630.

Seš. 9: mrъkati – obrěsti. 1999. S. 503–566.

Seš. 8: luna – mrъcati. Doplňky k bibliografickému aparátu II. 1998. S. 445–502.

Seš. 7: kuditi – luna. 1997. S. 381–444.

Seš. 6: klęti – kuditi. 1996. 1996. S. 317–380.

Seš. 5: istopiti sę – klęti. 1995. S. 253–316.

Seš. 4: gostь – iston oti. Doplňky k bibliografickému aparátu I. 1994. S. 193–252.

Seš. 3: dělo – gospodь. 1992. S. 129–192.

Seš. 2: blagъ – dělo. 1990. S. 65–128.

Seš. 1: A – blagъ. 1989. S. 1–64.

Slovník podává výklad o původu všech staroslověnských slov. Staroslověnskou slovní zásobu zasazuje do rámce všech slovanských jazyků, vysvětluje spolu s pojmenováním i materiální a kulturní reálie starých Slovanů. Dále ukazuje cesty jejího obohacování přejímáním z kulturních jazyků, zejména z řečtiny. Jednotlivá abecedně řazená hesla obsahují gramatickou charakteristiku, odvozeniny slova, naznačují slovotvorný a sémantický vývoj; etymologická část hesla uvádí ekvivalenty z ostatních slovanských jazyků a vlastní etymologický výklad. Azbuka, cyrilice a hlaholice jsou v přepisu latinkou.

Úplný seznam literatury s použitými zkratkami lze nalézt zde.

19. 2. 2011