Ústav pro jazyk český, v. v. i. - Ústav pro jazyk český, v. v. i.

Vyhledávání

Celý intranet Aktuální oblast

 
 
Adolf Patera (1839–1912) Alexandr Stich (1934–2003) Bohuslav Balbin (1961–1688) 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gifDaniel Adam z Veleslavina 100let-rokyxxx.gif 100let-rokyxx.gif 100let-rokyx.gifKarel-Ignac-Tham_1763_1816.jpgMartin-Hattala_1821_1903.jpgPavel_Eisner_1889_1958.jpgVaclav-Hanka_1791_1861.jpgVaclav-Machek_1894_1965.jpgVaclav_Ertl_1875_1929.jpgVilem-Mathesius_1882_1945.jpg Vladimir-Smilauer_1895_1983.jpg Zikmund-Hruby-z-Jeleni-1497_1554.jpg Zdeněk Tyl (1913-2008)cmejrkova-svetla.jpghavlova-eva.jpgfilipec-josef.jpgkopecnyfrantisek.jpgAdolf Erhart (1926–2003)Dokulil-Milos.jpg

 

Ústav pro jazyk český  › lingviste

Vladimír Šmilauer

 

Vladimir-Smilauer_1895_1983.jpg
ŠMILAUER, Vladimír (1895–1983). Po absolutoriu filozofické fakulty v Praze, kde vystudoval češtinu a němčinu, působil učitelsky na českých a slovenských středních školách. To ho spolu s hungaristickým vzděláním přivedlo v první fázi jeho vědecké dráhy k pracím z dějin slovenského jazyka a slovenské onomastiky. V roce 1924 PhDr. Habilitoval se v Praze r. 1933, od r. 1938 se tam stal na filozofické fakultě mimořádným profesorem, po druhé světové válce řádným profesorem českého jazyka. Člen České akademie věd a umění, Královské české společnosti nauk; člen Mezinárodní komise pro slovanskou onomastiku; pracoval v redakcích několika jazykovědných periodik (Naše řeč, Časopis pro moderní filologii). Vědecky se věnoval zejména oborům do té doby méně vzdělávaným, tvoření slov a syntaxi; tu vzdělával v duchu racionalisticky logických koncepcí. Postupně se těžisko jeho zájmu přeneslo zcela na onomastiku; postavil ji novátorsky na pevné teoretické základy. Kromě původní vědecké tvorby a autorství učebních pomůcek ke studiu češtiny vyvíjel mimořádně rozsáhlou publikační činnost zpravodajskou, recenzní a bibliografickou. Patří k velkým tvůrčím osobnostem jazykovědné bohemistiky 20. století.

 

  

 

 

Nejdůležitější díla: 
Vodopis starého Slovenska. Praha – Bratislava, 1932.
Hovory o českém jazyce. Praha, 1940.
Druhé hovory o českém jazyce. Praha, 1947.
Novočeská skladba. Praha. 1947, 2. vyd. 1966.
Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny 5. Dodatky k dílu Antonína Profouse. Praha, 1960.
O češtině pro Čechy. Praha, 1960.
Úvod do toponomastiky. Praha 1963, 2. vyd. 1966.
Příručka slovanské toponomastiky I–II. Praha, 1963–1964
Novočeské tvoření slov. Praha, 1971.
Nauka o českém jazyku. Praha, 1972.

 

 
 
Zdroje:
Černý, Jiří – Holeš, Jan. 2008. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha.
 
 
Odkazy: 
Těšitelová, Marie. 1965. Profesor Vladimír Šmilauer sedmdesátníkem. Naše řeč 48.
Těšitelová, Marie. 1975. Profesor Vladimír Šmilauer osmdesátníkem. Naše řeč 58.
Loucká, Pavla. 1995. Prof. Vladimír Šmilauer. Vesmír 74.

Bahenská, Marie. 2008. Vladimír Šmilauer (1895–1983). Akademický bulletin.

 
 
 
 

 

sestavil Aleš Bičan, etymologické oddělení