Ústav pro jazyk český, v. v. i. - Ústav pro jazyk český, v. v. i.

Vyhledávání

Celý intranet Aktuální oblast

 
 
Adolf Patera (1839–1912) Alexandr Stich (1934–2003) Bohuslav Balbin (1961–1688) 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gifDaniel Adam z Veleslavina 100let-rokyxxx.gif 100let-rokyxx.gif 100let-rokyx.gifKarel-Ignac-Tham_1763_1816.jpgMartin-Hattala_1821_1903.jpgPavel_Eisner_1889_1958.jpgVaclav-Hanka_1791_1861.jpgVaclav-Machek_1894_1965.jpgVaclav_Ertl_1875_1929.jpgVilem-Mathesius_1882_1945.jpg Vladimir-Smilauer_1895_1983.jpg Zikmund-Hruby-z-Jeleni-1497_1554.jpg Zdeněk Tyl (1913-2008)cmejrkova-svetla.jpghavlova-eva.jpgfilipec-josef.jpgkopecnyfrantisek.jpgAdolf Erhart (1926–2003)Dokulil-Milos.jpg

 

Ústav pro jazyk český  › lingviste

František Kopečný

kopecnyfrantisek.jpgKOPEČNÝ, František (1909–1990). Vystudoval bohemistiku a germanistiku na filozofické fakultě brněnské univerzity (mj. žák Trávníčkův a Havránkův). V r. 1947 se habilitoval pro český jazyk na Palackého univerzitě v Olomouci. Tam bylo jeho pedagogické působení z politických důvodů jen dočasné. Našel poté uplatnění na brněnských pobočkách akademických ústavů, především ve Slovanském ústavu Akademie věd, kde se pod vedením Václava Machka plně věnoval etymologii na nově vzniklém etymologickém pracovišti. Po Machkově smrti se stal vedoucím tohoto pracoviště. Jeho novátorství, které se projevilo při spolupráci na Etymologickém slovníku slovanských jazyku – Gramatická slova (1974, 1981), spočívá v tom, že v rámci etymologie zkoumal i gramatická slova jako předložky, zájmena, částice atd. Česká dialektologie, jejímž výzkumem Kopečný svou vědeckou dráhu zahájil spisem Nářečí Určic a okolí (1957), tvořila sice pevnou složku jeho odborného díla i později, ale jeho celková orientace se přesouvala stále více k české (a obecné) syntaxi a k české a slovanské etymologii. Značný vliv měla jeho práce Základy české skladby (1952). Kopečný chápal syntaktickou stavbu jazyka jako pole napětí mezi (syntaktickou) formou a obsahem/významem. V etymologické metodologii byl dalším českým reprezentantem etnopsychologické linie v duchu koncepcí Zubatého; své hloubkové sondy do zkoumaného materiálu vedl – s vědomím silné hypotetičnosti závěrů – až do sféry elementární příbuznosti. Ve své teoreticky vytříbené tvorbě spojoval Kopečný pronikavý důvtip analytický s kombinačním smyslem syntetizujícím. Kopečný se též velmi věnoval popularizaci jazykovědy. Mimo jiné v prostějovském časopise Štafeta více než 30 let publikoval drobné články o původu obecných slov, řek, příjmení nebo osad. V r. 2009 vydalo etymologické oddělení souborné vydání těchto článků pod názvem Dobrodružství etymologie.

Nejdůležitější díla:
Etymologický slovník jazyka českého (spolu s J. Holubem). Praha 1952.
Základy české skladby. Praha 1962 (3. vydání).
Nářečí Určic a okolí. Praha 1957.
Slovesný vid v češtině. Praha 1962.
Základní všeslovanská slovní zásoba (spoluautor). Praha 1981 (2. vydání).
Etymologický slovník slovanských jazyků I, II (spoluautor). Praha 1973, 1980 (reprint 2011)
Průvodce našimi jmény. Praha 1991 (2. vydání).
Dobrodružství etymologie. Praha 2009.

Zdroje:
Večerka, Radoslav. 2008. Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů. Linguistica ONLINE.
Černý, Jiří – Holeš, Jan. 2008. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha.

Odkazy:
Komárek, Miroslav. 1979. K sedmdesátinám Františka Kopečného. Naše řeč 62.
Pacnerová, Ludmila. 1989. Jubileum Františka Kopečného. Naše řeč 72.

sestavil Aleš Bičan, etymologické oddělení