Ústav pro jazyk český, v. v. i. - Ústav pro jazyk český, v. v. i.

Vyhledávání

Celý intranet Aktuální oblast

 
 
Adolf Patera (1839–1912) Alexandr Stich (1934–2003) Bohuslav Balbin (1961–1688) 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gifDaniel Adam z Veleslavina 100let-rokyxxx.gif 100let-rokyxx.gif 100let-rokyx.gifKarel-Ignac-Tham_1763_1816.jpgMartin-Hattala_1821_1903.jpgPavel_Eisner_1889_1958.jpgVaclav-Hanka_1791_1861.jpgVaclav-Machek_1894_1965.jpgVaclav_Ertl_1875_1929.jpgVilem-Mathesius_1882_1945.jpg Vladimir-Smilauer_1895_1983.jpg Zikmund-Hruby-z-Jeleni-1497_1554.jpg Zdeněk Tyl (1913-2008)cmejrkova-svetla.jpghavlova-eva.jpgfilipec-josef.jpgkopecnyfrantisek.jpgAdolf Erhart (1926–2003)Dokulil-Milos.jpg

 

Ústav pro jazyk český  › lingviste

Bohuslav Havránek

 

Bohuslav-Havranek_1893_1978.jpg
HAVRÁNEK, Bohuslav (1893–1978). Vystudoval slovanskou, klasickou a indoevropskou filologii v Praze u F. Pastrnka, J. Polívky, E. Smetánky, J. Zubatého. Po habilitaci v Praze převzal r. 1928 na brněnské univerzitě Vondrákovu stolici slovanské filologie, po r. 1945 přešel do Prahy na Univerzitu Karlovu; byl jedním ze zakladatelů Vysoké školy ruského jazyka v Praze. Zastával důležitá a řídící místa na univerzitě i v akademii, v redakcích centrálních časopisů a v týmech zpracovávajících kolektivní díla gramatologická a lexikografická. Členem Československé akademie věd. Vyvíjel intenzívní vědecky organizační činnost i mimo republiku, zejména též jako vlivný člen Mezinárodního komitétu slavistů. Badatelsky se věnoval slavistické jazykové komparatistice a paleoslovenistice i slovanským jazykům jednotlivým, zvláště ruštině. Daleko největší část jeho vědeckého díla je však bohemistická; je orientována synchronně i diachronně, pojednává o jazyce spisovném i o dialektech. Byl jedním ze zakládajících členů Pražského lingvistického kroužku a spolutvůrcem jeho jazykovědné teorie a metodologie. Od konce 2. světové války byl mezinárodně uznávanou vedoucí osobností české jazykovědné bohemistiky a slavistiky.

Havránek také sepsal mluvnice češtiny (vydávaná dodnes) a pravidla českého pravopisu. Psal např. o Pražském lingvistickém kroužku, budování činnosti Ústavu pro jazyk český, publikoval řadu prací o českých lingvistech. Byl mimo jiné členem redakčních rad domácích časopisů Naše řeč, Slovo a slovesnost (oba vydává Ústav pro jazyk český AV), Slavia  (vydává Slovanský ústav AV), ale i zahraničních časopisů Zeitschrift für Phonetik, Acta Linguistica Hafniensia nebo Word. Byl též redaktorem Slovníku jazyka staroslověnského, Příručního slovníku jazyka českého a dalších.

 

  

 

 

Nejdůležitější díla:
 
Genera verbi v slovanských jazycích I, II. Praha, 1928, 1937.
Spisovná čeština a jazyková kultura. Praha, 1932. (spolueditor s M. Weingartem)
Stručná mluvnice česká pro střední školu. Praha, 1952. (spolu s A. Jedličkou)
Pravidla českého pravopisu. Praha, 1957. (spolu s F. Trávníčkem)
Studie o spisovném jazyce. Praha, 1963.

 


 
 
Zdroje:
Černý, Jiří – Holeš, Jan. 2008. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha.
 
 
Odkazy:
 
Jedlička, Alois. 1953. Akademik Bohuslav Havránek šedesátiletý. Naše řeč 36.
 
 

 

 

sestavil Aleš Bičan, etymologické oddělení