Ústav pro jazyk český, v. v. i. - Ústav pro jazyk český, v. v. i.

Vyhledávání

Celý intranet Aktuální oblast

 
 
Adolf Patera (1839–1912) Alexandr Stich (1934–2003) Bohuslav Balbin (1961–1688) 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gifDaniel Adam z Veleslavina 100let-rokyxxx.gif 100let-rokyxx.gif 100let-rokyx.gifKarel-Ignac-Tham_1763_1816.jpgMartin-Hattala_1821_1903.jpgPavel_Eisner_1889_1958.jpgVaclav-Hanka_1791_1861.jpgVaclav-Machek_1894_1965.jpgVaclav_Ertl_1875_1929.jpgVilem-Mathesius_1882_1945.jpg Vladimir-Smilauer_1895_1983.jpg Zikmund-Hruby-z-Jeleni-1497_1554.jpg Zdeněk Tyl (1913-2008)cmejrkova-svetla.jpghavlova-eva.jpgfilipec-josef.jpgkopecnyfrantisek.jpgAdolf Erhart (1926–2003)Dokulil-Milos.jpg

 

Ústav pro jazyk český  › lingviste

Václav Hanka

 

Vaclav-Hanka_1791_1861.jpg
 HANKA, Václav (1791–1861). Vystudoval v Hradci Králové gymnázium a v Praze filozofii a navštěvoval přitom soukromá slavistická kolegia J. Dobrovského. V letech 1813–14 studoval ve Vídni práva. Po návratu do Prahy působil jako bibliotekář a poté kustod Národního muzea. Od r. 1848 vykonával na pražské univerzitě funkci lektora a od r. 1849 docenta slovanských řečí a literatur a vedl tam přednášky ze staroslověnštiny a z ruštiny. Literárně byl činný jako překladatel ze slovanských jazyků, jako editor staročeských a staroslověnských památek a jako autor prací filologických (i jazykových učebnic); podílel se podstatným způsobem na reformách českého pravopisu. Byl agilní propagátor oboru a pěstoval rozsáhlé styky s významnými představiteli slavistiky v celé Evropě. Do vývoje české vědy a kultury se neblaze zapsal jako falzátor starých rukopisů.

V roce 1817 Hanka „objevil“ Rukopis Královédvorský a v dalších letech ještě Rukopis Zelenohorský a celou řadu dalších kratších textů, kterých byl ve skutečnosti autorem. Částečně mu patrně vypomáhali i jeho dva přátelé, J. Linda a V. A. Svoboda. Brzy se ale objevily pochybnosti o pravosti textů. Ty vyvrcholily v 90. letech 19. století, kdyby byly Rukopisy definitivně prohlášeny za padělky. Hankovo lingvistické dílo je ve srovnání s dalšími jeho aktivitami poměrně skromné a týká se zejména pravopisu, slovanského písma, staroslověnštiny a lexikografie.

   

Nejdůležitější díla:
Pravopis české podle základů gramatiky Josefa Dobrovského. Praha, 1817.
Über den Charakter der cyrillischen Orthographie. Praha, 1845.
Analogie in der Bildung der böhmischen Zeitwörter. Praha, 1845.
Über die Grundzüge der slawischen Kirschensprache. Praha, 1985.
Slovanská mluvověda. Praha, 1850.
 
Zdroje:
Černý, Jiří – Holeš, Jan. 2008. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha.
 
Odkazy: 

 

sestavil Aleš Bičan, etymologické oddělení