Ústav pro jazyk český, v. v. i. - Ústav pro jazyk český, v. v. i.

Vyhledávání

Celý intranet Aktuální oblast

 
 
Adolf Patera (1839–1912) Alexandr Stich (1934–2003) Bohuslav Balbin (1961–1688) 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gif 100let-roky.gifDaniel Adam z Veleslavina 100let-rokyxxx.gif 100let-rokyxx.gif 100let-rokyx.gifKarel-Ignac-Tham_1763_1816.jpgMartin-Hattala_1821_1903.jpgPavel_Eisner_1889_1958.jpgVaclav-Hanka_1791_1861.jpgVaclav-Machek_1894_1965.jpgVaclav_Ertl_1875_1929.jpgVilem-Mathesius_1882_1945.jpg Vladimir-Smilauer_1895_1983.jpg Zikmund-Hruby-z-Jeleni-1497_1554.jpg Zdeněk Tyl (1913-2008)cmejrkova-svetla.jpghavlova-eva.jpgfilipec-josef.jpgkopecnyfrantisek.jpgAdolf Erhart (1926–2003)Dokulil-Milos.jpg

 

Ústav pro jazyk český  › lingviste

Josef Dobrovský

 

DOBROVSKÝ, Josef (1753–1829)
 DOBROVSKÝ, Josef (1753–1829). Dětství prožil v Horšovském Týně, kde navštěvoval německou školu, češtinu zvládl až na augustiniánském gymnáziu v Německém (nyní Havlíčkově) Brodě. Poezii a rétoriku absolvoval v Klatovech u jezuitů, filosofii v letech 1767–71 v Praze. Jako její magistr–premiant začal studovat teologii; od r. 1772 do r. 1773 byl
novicem jezuitského řádu v Brně, po jeho zrušení pokračoval v teologickém studiu v Praze (1773–76) a věnoval se při něm zejména orientální filologii. 1776 nastoupil jako učitel matematiky a filozofie u hrabat Nosticů a seznámil se tam s F. M. Pelclem. Zaměření na orientalistiku a biblickou hermeneutiku jej svedlo s V. F. Durychem a jeho přímo už slavisticky orientovaným programem. 1786 byl jmenován cenzorem teologické literatury a po vysvěcení na kněze r. 1787 postupně vicerektorem a rektorem generálního semináře v Hradisku u Olomouce. Po jeho zrušení r. 1790 se vrátil r. 1791 do Prahy, získal státní penzi a našel znovu útulek u Nosticů. V letech 1792–93 podnikl cestu do Švédska a Ruska jako průvodce hraběte Šternberka. Byl aktivním a agilním členem Soukromé učené společnosti, pozdější Královské české společnosti nauk; 1791–95 byl jejím sekretářem, po dvakrát zastával i funkci jejího „direktora“. Byl členem učených společností a univerzit ve Varšavě, v Berlíně, v Krakově, ve Vilně, v Petrohradě aj. Vědecky položil základy novodobé jazykovědné bohemistiky v gramatografii i lexikografii a novodobé jazykovědy slovanské na paleoslovenistické bázi. Právem byl proto už ve své době nazýván „patriarcha slavistiky“. Spojoval interpretační cit pro detail se schopností celostního pojímání založeného na logicky důsledné klasifikaci jevů v duchu racionální filozofie Ch. Wollfa, kterou vyznával.
Nejvýznamnějším dílem Dobrovského je tzv. Institutiones linguae Slavicae dialecti veteris (1822), tj. Základy jazyka staroslověnského, jimiž byla založena vědecká slavistika. Významný byl i jeho dvoudílný německo-český slovník (1802, 1821), jehož elektronická verze je součástí Vokabuláře webového vytvořeného oddělením vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český. Dobrovský napsal také mluvnici češtiny (1809), ve které mimo jiné stanovil pravidla tvorby slov.

 

 

 

Nejdůležitější publikace Josefa Dobrovského:
Geschichte der bömischen Sprache und Literatur. Praha, 1792, 2. vydání 1818. Česky Dějiny české řeči a literatury, Praha 1951)
Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache. Praha, 1809. Česky Podrobná mluvnice jazyka českého, Praha, 1940)
Deutsch-böhmisches Wörterbuch. Praha, 1802, 1821.
Institutiones linguae Slavicae dialecti veteris. Vídeň, 1822.
 
 
Zdroje:
Černý, Jiří – Holeš, Jan. 2008. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha.
 
 
Odkazy:
 

 

sestavil Aleš Bičan, etymologické oddělení